Prázdno a čisto. Jen se nastěhovat!
Někdo to možná jednou udělá, já ale určitě ne. Tato vila je jedno z těch míst, jaká bych bez svého urbex koníčku vůbec nenavštívila. Na koupi nemá dost peněz a už teď je mi jasné, že nejspíš nikdy mít nebudu. Moje sociální bublina je na tom podobně. (Jaj, proč se nekamarádím s mafiány?)
Ono to totiž není jen koupit (a krvavě se zadlužit), ale vybavit, udržovat a tak dál…
Už údržba jednoho malého bazénu zabere celkem dost času… Ale plavalo by se v něm hezky. A ty párty, jéjé! Špunty bouchají a míchají se koktejly, někdo možná něco šňupe z bankovky umístěné mezi prsy krásné děvy… V bazénu protahuje svaly namakaný chlap v tangách…
Hezky se o takových večírcích sní během focení. A zuby se mi klepou o něco méně. Venku je dobrých mínus deset stupňů (sníh za oknem, ladovská zima!) a radiátory jsou studené. Bodla by vířivka, ale je tam prach. Vodu radši vůbec nezkouším, bůhví, co by na mě z kohoutku vylezlo. Ve sklepě visí závoje pavučin a instinkty velí, že tu Odulu, která je upletla, bude lepší nerušit.
V době mé návštěvy byl objekt cca deset let nevyužívaný, interiéry nesly moderní úpravu z devadesátých let. Vila původně patřila právníku Emy Destinové. Pozor, už ale není opuštěná! Má nové majitele, na pozemku přibyl venkovní bazén. Ten spolu s vilou brzo zmizí za živým plotem.