Uprostřed obory, ve vysoké trávě stojí starobylé šlechtické sídlo. Zarostlé houštím, tiché.

Zbloudilá poutnice marně na vrata buší. Nikdo neotvírá. A nikdo neotevře… Pohádkový příběh je minulostí. Tady je pusto a prázdno. V kamnech nehoří oheň. Lustry pohupující se v šeru pokrývá tlustá vrstva pavučin a na zpuchřelých parketech schne shnilá ryba. Pozůstatek poslední hostiny. Zámecké stěny si špitají o věcech, které se tu staly. Spletité příběhy toho, kdo tu žil. Pikantní historky, které zapomněl člověk, ale kámen pamatuje… Snad jednoho dne tento spící klenot znovu procitne. Malby na zdech pohladí ruka restaurátorského mága, holou zem jako mávnutím kouzelného proutku pokryje podlahová krytina a sály se znovu naplní životem. Návštěvníci se budou moci kochat krásou, která přežila staletí.

Jednou se to stane. Věřím tomu.