Tento unikátní horský hotel stojí na kraji malé vesnice, kde hlavní zdroj příjmů tvořila těžba dřeva a později také cestovní ruch, jehož boom nastal koncem 19. století. Tou dobou se také ve vesnici začalo se stavbou hotelů. Daly se spočítat na prstech jedné ruky, ale pro malou obec jich bylo ažaž.
Hotel ,,Two face“ je jedním z nich. Byl postavený jako druhý v pořadí, a to v poslední dekádě 19. století. Po celých sto let pak obci vydělával a přinášel pracovní příležitosti. S útlumem cestovního ruchu a poklesem těžby dřeva však ubytovací zařízení začala ztrácet na atraktivnosti. Jakžtakž fungoval ještě před pádem železné opony v roce 1989. V rozsáhlém sklepení se dodnes dají najít obrázky nahotinek, poschovávané z druhé strany obrazů s krajinkami.
V devadesátých letech ho ale zavřeli. Pak byl částečně využívaný při pronajímání koní. To vysvětluje, proč má toto místo dvě tváře.
Půlka hotelu je vybavená nábytkem z osmdesátých let. Na nočních stolcích stojí lampy s látkovými cylindry a ustlané postele působí, že do nich každou chvíli někdo ulehne. Pokojům dominují pastelové barvy. Starorůžová, jemně oranžová, tmavě žlutá a modrá. Je tu velmi zachovalý kulturní sál, prostorná slunná jídelna a útulná recepce s umělými květinami.
Stačí však projít zešeřelou chodbou a vystoupat tmavým schodištěm, a jste na úplně jiném místě. V druhé, temné části. Mezi stěnami se drží vlhko a chlad. Ze stropů odpadává omítka. Tapety se mění v živé bio stěny. Vše pokrývá mech a mezi nimi prosvítají světlounké lístky kapradí. Peřiny přechází ve stále zelené lože a provlhlé skříně se kácí. Ze stropu kape voda, všude jsou cítit spory plísní. Z postele dokonce stoupá pára.
Paradoxně, odér zachovalé části je ještě horší. Jako by každý člověk, který tudy prošel, po sobě zanechal slabou pachovou stopu. Podlahy jsou plné kočičinců. Některé pokoje na fotografiích vypadají jako z katalogu. Právě kvůli pachu tu ale nikdo nesquatuje, a zatímco zachovalá část se pomalu stává obětí vandalismu, zelená patra se naopak mění v čím dál větší džungli. Člověk ničí, příroda tvoří. A čas, lhostejný k tomu i onomu, plyne nelítostně dál.
Fotografie, které vidíte v albu, byly pořízeny v rozmezí tří let. Zatímco zachovalá část se pomalu stává obětí vandalismu, zelená patra se naopak mění v čím dál větší džungli. Člověk ničí, příroda tvoří. A čas, lhostejný k tomu i onomu, plyne nelítostně dál.