Celá ve dřevě, s krásnými zkumavkami a barevnými vodičkami.  Jedním slovem skvostná. To byla laboratoř v jedné velké továrně. Už když jsem poprvé viděla fotky na netu, věděla jsem, že sem a ne jinam nutně potřebuji.

A tak jsme vyrazili.

Protože o místě se už tehdy říkalo všelicos, byli jsme maximálně opatrní.

Nejdřív jsme celý areál objeli autem, abychom se ujistili, že uvnitř není žádný pohyb. Zaparkovali jsme na veřejné cestě vedle dalšího vozidla, které tam postávalo teprve chvíli (motor nestihl vychladnout).

Že dveřmi ani oknem to nepůjde bylo záhy jasné. Kamarád sice nějakou myší díru našel, ale nevěděli jsme, kam to povede a také nás zneklidňovalo další auto stojící kousek od budky hlídače.

Chodili jsme okolo jak kolem horké kaše, až jsme si všimli, že uvnitř jsou nějací lidi. Ženská, zřejmě Romka a chlap – bílej. Prošli branou u vlečky a zamířili k tomu druhému zaparkovanému autu.

Začali jsme na sebe pokřikovat.

Oni, že prý to tu hlídají. A co že my tu děláme.

Já, že i my to tu hlídáme. Ale ne, kecám. Však oni taky kecaj, co si budem… Nejsme tu oficiálně, povídám jim, ale zajímaj nás ty budovy a oni možná vědí, kudy dovnitř.

Ženská se na mě směje, kouká na mý oranžový vlasy, zdá se v pohodě. Chlap je nesvůj a trochu sprostej, povídám teda ,,Tak nashle!“ a nechávám to plavat.

Dvojice dojde k autu, pak se ale otočí zpátky nám. Chlap si vrazí do pusy cigáro, hned je klidnější. Řekne, že oni spíš jen tak šmejděj, a v budovách je toho furt dost. Cesta, kterou našel kámoš, skutečně vede tam, kam se chceme dostat. Taky je ale zarazilo auto u hlídačovy budky, prý tam dřív nestávalo. Jestli chceme mít na focení klid, doporučuje nám vyrazit hodně brzo ráno. Oni prý na to dneska radši prdí.

Po tom všem se i my rozhodujeme infiltraci odložit.

Znova se tam dostáváme po roce, možná po dvou. O svátek, za parného léta. Místo má ještě horší pověst než předtím. Vstup přes střechy a v laborce čidla. A stará cesta zminula není.

Asi dvakrát jsme celý areál obešli, lil z nás pot. Když tu se před branou objevilo auto a vyšel z něj šéf security. Po dvaceti minutách ale zase odjel.

Teď je vhodná doba na infiltraci, povídám. Ale nikdo se nemá příležitosti využít. Upřímně, ani mně se nechce.

Tož do třetice všeho dobrého a zlého. Neodradí mě ani pes, který areál hlídá. Tentokrát nezvolím třicet šest stupňů ve stínu, to se neosvědčilo, ale třeskutý mráz.

A ono to vyjde. Výsledkem jsou fotografie této skvostné laborky.