Studená chodba ztichlého zámku. Komnaty, kde už nic není. Jen skleněný lustr a klavír. Na zemi leží popadaná cingrlátka, klávesy přikrývají motýli křídla.
Projdeš kolem klavíru. Překročíš mrtvé motýly a zamíříš do chodby s výhledem na zpustlé atrium.
Nacházíš další klavírní křídlo. Pokrývají ho RTG snímky lidí, kteří tu zemřeli. Plíce v různém stadiu degenerace. V jednom případě dokonce chybí půlka plic, brrr!
Další pokoj má šedou tapetu. Jsou na ní vidět otisky obrazů, které visívaly nad krbovou římsou. Za stěny za tvými zády vystoupí Stín.
Ocitneš se před krátkou chodbou. Je jasně rudá a končí ve tmě.
Uděláš několik váhavých kroků vpřed. Spolu s tebou se posouvá i Stín, ty ho ale stále nevidíš.
Když vkročíš do jasně rudé chodby, zalije tě červené světlo a za tebou se ozve tiché kovové cvak. Nevěnuješ tomu pozornost a jdeš dál.
Stojíš v místnosti s krbem. Je podobná, jako ta předchozí, ale tady nejsou žádné stopy po obrazech a všechny okenice jsou zavřené. Škvírami ve dřevu klouže úzký srpek světla. Přistoupíš k okenicím, abys je otevřel. Lomcuješ s nimi. Při tvých pokusech se však ani nehnou.
Jedinou barvou v místnosti je krvavě rudá. Vychází ze stěn i stropu. To podivné světlo prostupuje celé tvé tělo.
Stín za tvými zády roste.
Škubneš sebou a utíkáš zpátky úzkou chodbou do šedého sálu ke dveřím. Zavřeno! Chceš vzít za kliku, ale není tam! Jak jsi to mohl opomenout?
Jsi uvězněný v srdci opuštěného zámku!
Vrátíš se do červeného pokoje. Okna jsou zaseknutá a žádný další východ nevidíš. Je tu pouze krb. A nad ním komín.
Dřepneš si a namíříš kužel světla baterky do tmavého prostoru nad roštem. Uvidíš to a začneš křičet.
Křičíš strašně dlouho, ale sebereš odvahu se tam podívat znovu.
V krbu je zaklíněné tělo. Nepoznáš, jestli to byl on nebo ona, ale určitě je lidské. Dolů nepropadne díky železné mříži, která je plná dlouhých ostrých bodců. Tělo je silně zkrvavené. Krev z něj stéká ještě teď.
Několik kapek dopadne i na tvůj obličej. Mechanicky si je otřeš o hřbet ruky a uvědomíš si, že máš v batohu kliku. Vždycky ji nosíš. Hystericky se směješ a za tebou se šklebí rudý Stín.
Utíkáš zpátky do šedého pokoje k zavřeným dveřím.
Okamžik napětí. Klika pasuje. Vezmeš za ni. Jsi volný!
Proběhneš kolem klavírního křídla a RTG snímků, pokračuješ nahoru po schodech a protáhneš se světlíkem, kudy jsi sem vlezl.
Slézáš úzkým tmavým otvorem po vystouplých cihlách. Místo denního světla tě však do očí udeří rudá zář. Vychází ze zdola, z konce světlíku.
Se zlým tušením posvítíš pod nohy baterkou. Místo podlahy zámeckého sklepa pod sebou vidíš mříž, z které vystupují kovové bodce. Mrtvé tělo už tam není.
Jakmile jsi přestal lézt, jedna z cihel se pod tvou vahou začne drolit. Stín už není za tvými zády. Zůstal v červeném pokoji a s tichým zlověstným smíchem se natahuje ke krbu…