Dům s tajemstvím, pomalu se propadající do hlubin času, má souseda…

Vzpomínáte na mé album ,,Americký dům“? Vzbudilo zájem, ale i jisté pochybnosti, jak je to s hodnověrností příběhu (v americkém domě bydlela skupina rodin uctívající neoficiální náboženské kulty a po smrti hlavního protagonisty, bývalého vojáka, všichni do slova a do písmene zmizeli…). Rozhodla jsem se proto toto unikátní opuštěné místo navštívit ještě jednou, zjistit si o něm další informace a rozptýlit možné pochybnosti.

A když už jsem tam byla, tak jsem si pořádně prolezla i vedlejší dům, který je také opuštěný, a podle mě býval obydlen tím samým náboženským společenstvím.

Procházím znovu oba domy od půdy až po sklep. A ačkoli na mých fotografiích vidíte na naše poměry přepychově zařízené místnosti, v domech jsou i části, kde je příšerný nepořádek, který jsem nedokumentovala. Nacházím i vyklizené místnosti. Jako první tu byli určitě zloději a zřejmě se sem opakovaně vraceli. Své ale udělal i čas. Běžné předměty (hračky, barevné fotografie), potraviny i drogerie (výrazné malé voňavky) jsou z půlky devadesátých let. Není tu nic připomínající dvacáté první století. Myslím si, že oba domy jsou prázdné dvacet a více let.

,,Americký dům“ (podle vyznání americké sekty, spoustu věcí ze Států i původu obyvatel) má rozsáhlá sklepení, plná odložených věcí. Je tu místnost nacpaná porcelánem. Sklad palivového dřeva. Žádná úhledná polínka. Pouze nerozřezané desky z dřevotřísky. Jsou jich stovky. V domě se topilo v kamnech a v tomto kraji zimy bývají mrazivé.

V horních patrech se černá plíseň.

Ve sklepě nalézám starou koupelnu se zřícenou zdí. Překvapuje mě, v jak špatném stavu dům dnes je. Zřejmě byl opuštěný už v době, kdy ho náboženské společenství začalo užívat. Možná potřebovali levnou a prostornou stavbu, kterou by zařídili podle svého a nejnutnější opravy provedli svépomocí.

Druhý dům, vedle „domu amerického“, je na tom jen o málo líp. I zde je nepořádek a plíseň. Osobních předmětů moc nezbylo. Přes to tu zůstaly skvostné pokoje. Čtyři ložnice, obývák, kuchyně.

Jedna z ložnic, pro mladou dívku, má polstrované dveře. (Proč asi?) Za ní je ložnice rodičů, kam zavítal mech. Na stěnách visí fotografie zpěněných vln a příboje. Moře je v těchto ,,amerických“ domech všudypřítomné. Zvláštní…

Ve vedlejším, větším domě je celá místnost věnovaná moři a jsou tu i rodné listy. Kam mohli všichni ti lidé odejít, že to tu nechali?

Mně ale ze všeho nejvíc uchvacují tapety v obou domech. Na půdě nacházím jejich zbytky, opravdu pocházejí ze Států.

Dofocuji, co jsem během první návštěvy nestihla. Útulnou jídelnu v přízemí. Je celá v modré a působí harmonicky. Kuchyni v patře a také tu v přízemí. Ta je opravdu zajímavá, kompletně stylizované do motivů moře. Na táccích lodě. Na nábytku a stěnách majáky. Je to podmanivé a zároveň krásné. Jsou tu i náboženské časopisy s majákem na titulní straně.

Nacházím další korespondenci. Pohledy a dopisy adresované z Ameriky. Lidé píšící si o běžných věcech, kdo kde byl, co viděl a snědl… Vojenskou knížku. Kus syrové historie. Rodina adoptovala i černou holčičku.

Pořád ale nevím, co se stalo, že po smrti pana Hefta, hlavy celé komunity, všichni jako mávnutím čarovného proutku zmizeli. Někteří i bez dokladů.

A už to vypadá, že se to nikdy nedozvím…