Dům s tajemstvím, pomalu se propadající do hlubin času, má souseda…
Vzpomínáte na mé album ,,Americký dům“? Vzbudilo zájem, ale i jisté pochybnosti, jak je to s hodnověrností příběhu (v americkém domě bydlela skupina rodin uctívající neoficiální náboženské kulty a po smrti hlavního protagonisty, bývalého vojáka, všichni do slova a do písmene zmizeli…). Rozhodla jsem se toto unikátní opuštěné místo navštívit znova, a zjistit si o něm další informace.
Když už jsem tam byla, tak jsem si pořádně prolezla i vedlejší dům, který byl také opuštěný, a patřil k tomu samému náboženskému společenství.
Procházím oba domy od půdy až po sklep. Ačkoli na fotografiích vidíte přepychově zařízené místnosti, jsou tu i části, kde jsou věci naházené bez ladu a skladu jedna přes druhou, nebo naopak úplně vyklizené pokoje. Jako první tu byli určitě zloději a zřejmě se sem opakovaně vraceli. Své ale udělal i čas. Běžné předměty jako hračky, barevné fotografie, nebo potraviny a drogerie jsou z půlky devadesátých let. Není tu nic připomínající dvacáté první století. Oba domy jsou prázdné minimálně dvacet let.
,,Americký dům“, nazvaný podle původu jeho obyvatel, má rozsáhlá sklepení, plná odložených věcí. Je tu místnost nacpaná porcelánem. Sklad palivového dřeva. Žádná úhledná polínka. Pouze nerozřezané desky z dřevotřísky. Jsou jich stovky. V domě se topilo v kamnech a zimy v tomto kraji bývají tuhé.
V horních patrech se černá plíseň.
Ve sklepě nalézám starou koupelnu se zřícenou zdí. Překvapuje mě, v jak špatném stavu dům je. Zřejmě byl opuštěný už v době, kdy ho náboženské společenství začalo užívat. Možná potřebovali levnou a prostornou stavbu, kterou by zařídili podle svého a nejnutnější opravy provedli svépomocí.
Druhý dům, vedle „domu amerického“, je na tom jen o málo líp. I zde je nepořádek a plíseň. Osobních předmětů moc nezbylo. Přes to tu zůstaly skvostné pokoje. Čtyři ložnice, obývák, kuchyně.
Jedna z ložnic, pokojík pro mladou dívku, má polstrované dveře. Proč asi? Za ní se nachází ložnice rodičů, kam zavítal mech. Na stěnách visí fotografie zpěněných vln a příboje. Moře je v těchto ,,amerických“ domech všudypřítomné. Ve vedlejším, větším domě je celá místnost věnovaná moři a jsou tu i rodné listy. Kam mohli všichni ti lidé odejít, že to tu nechali?
Mě ale ze všeho nejvíc uchvacují tapety v obou domech. Na půdě nacházím jejich zbytky, opravdu pocházejí ze Států.
Fotím, co jsem během první návštěvy nestihla. Útulnou jídelnu v přízemí. Je celá v modré a působí harmonicky. Kuchyni v patře a také tu v přízemí. Ta je opravdu zajímavá, kompletně stylizované do motivů moře. Na táccích lodě. Na nábytku a stěnách majáky. Je to podmanivé a zároveň krásné. Jsou tu i náboženské časopisy s majákem na titulní straně.
Nacházím další korespondenci. Pohledy a dopisy adresované z Ameriky. Lidé píšící si o běžných věcech, kdo kde byl, co viděl a snědl. Vojenskou knížku. Kus syrové historie. Rodina adoptovala i černou holčičku.
Pořád ale nevím, co se stalo, že po smrti pana H., hlavy celé komunity, všichni jako mávnutím čarovného proutku zmizeli. Někteří i bez dokladů.
A už to vypadá, že se to nikdy nedozvím.