Chtěla jsem sem už dlouho. Vlastně od okamžiku, kdy jsem viděla fotku zvenčí (Zatraceně fotogenické místo!). A když se mi sen splnil, divila jsem se, jak špatný pocit z toho místa mám. Tentokrát žádné drama, nikdo tu nezemřel. Ale… O historii jsem si dopředu nic nezjišťovala. Možná jsem měla…
Tohle není barák, který uvidíte z cesty. Skrývá se uprostřed stromů. Nechal si ho postavit jistý pan ředitel začátkem třicátých let minulého století. A bylo to luxusní sídlo. Navržené tak, aby vyhovovalo neskromným potřebám pana majitele i jeho krásné metresy. Za druhé světové války se tu scházela nacistická smetánka. Pan ředitel sympatizoval s Hitlerovým Německem, probíhala aktivní spolupráce (příkazy z Berlína údajně dostával přes vysílačku). Ještě před rokem 1940 se však odstěhoval do nedalekého města M, kde mám shodou okolností já sama chatu. Kde asi tak bydlel? U mě ne, chata tou dobou ještě nestála. Tipla bych na zámek ve městě M., který patřil dalšímu kolaborantovi. Když se karta otočila – psal se rok 1945 a nacistické šílenství bylo u konce – pan ředitel ve strachu před spravedlností spáchal ve městě M. sebevraždu. Zda i s milenkou, to se mi dohledat nepodařilo.
Vila byla znárodněna, svého času poblíž působilo komunistické školící centrum, ale dům samotný dlouhodobě chátral.
Dnes je ve vlastnictví soukromé společnosti a nedávno byla zahájena rekonstrukce. Tak se vile, která za temný osud svého původního majitele, nemůže, snad konečně blýská na lepší časy…