Přijď, přijď, přijď! Vysíláš signály do okolí. K vzdálenému statku, k blízké továrně. K domu, kde se bydlí. Už ho skoro máš. Človíčka, který zaslechl podprahové volání. Když tu uslyšíš další hlas: Pojď, pojď, pojď! To je tvůj brácha. Taky má hlad…
Šklebíš se na něj a šeptáš: Rozdělíme se. Já hlavu, ruce a trup. Ty ten zbytek.
Nechci nohy a zadek, chci hlavu a břicho, protestuje.
Chvíli se hádáte, koušete a škrábáte.
Vyruší vás až zvuk. Někdo jde k domu!
Slyšíš ho u sklepního okna. Odhodlaně skáče dovnitř. Jeden, druhý, třetí… Dost pro tebe i brášku. Ale proč nešli dveřmi? Schválně necháváte otevřeno.
Blbci, pomyslíš si.
Byli tu tací, co kradli kliky. Jejich kosti tiše odpočívají v rákosím obrostlém jezírku. Tihle zatím drze pootvírají místnosti a nakukují dovnitř. Dokonce i ty zavřené! Podlaha je rudá z dobrého důvodu. Na oknech stojí rozmístěná chemie na likvidaci těl. Kočárek, v kterém se s bráchou navzájem vozíte po baráku. Oranžová barva na vlasy. Musíte vypadat creepy! Choroš – kde ten se tu vzal, nemáš ponětí. Na parapetu mrtvá myš. Bráška ji ještě živou zavřel mezi okna a bavil se tím, co následovalo… A před vanou visí kabátek slečny Poslední Večeře.
Postavíš se na zábradlí, vyceníš zuby, připravený skočit na prvního z nich. Když tu se stane něco neuvěřitelného.
Podívej, panenka! Ta je! křikne jeden z nově příchozích. A támhle je další! Dvojčata!
Najednou tebe i brášku drží cizí ruce. Jste nemilosrdně položeni na zem a foceni. Strašně moc se chceš bránit, ale veškerá energie a síla zmizely dotekem lidské ruky. Jsi opět hadrový panák a tušíš, že bráška na tom není o moc líp.
Tihleti divní lidé brzo odejdou, ale ty už se na nohy nepostavíš. Jsi zas jen obyčejnou hračkou. Bez síly a vůle. Zbyla jen paměť.
Vzpomínáš na lidi, kteří tu bydleli. Majitel blízké továrny a jeho rodina. Koupili vás s bráškou jejich dvojčátkům na hraní. Když továrníkovy děti odrostly, odnesli vás na půdu, kde čas jen líně plynul. Odtud jste nejasně vnímali další nájemníky – zaměstnance továrny a jejich děti. Taky dvojčata. Podařilo se vám je přivábit… Co následovalo bylo brutální, krvavé a šťavnaté. To bylo před deseti lety. Nikdo další už se sem nenastěhoval.
Zjišťuješ, že jsi skutečně na půdě a dveře jsou zamčené…
(Místo je creepy, skutečně se jedná o tovární, cca deset let opuštěnou vilu. Příběh je fikce, mírně ředěná pravdou.)