Bydlel zde pan rada. Já ale dům pojmenovala po jeho ženě, protože její sepjetí s objektem je ještě výraznější.
O pánově stranickém přesvědčení hovoří pionýrský prapor v chodbě. O to zajímavější je, že prezidentem, jehož obraz v domě visíval, není Antonín Zápotocký či Gustav Husák, ale Edvard Beneš. Pan rada i s ženou v době, kdy se nikam nemohlo, cestovali nejen po Evropě, ale také po Jižní Americe. A z každé země, kterou navštívil, si přinesl gramofonovou desku. Kouzelné.
Žil krásně, zajímavě, a umřel brzo. Jeho ženu čekalo ještě několik dlouhých let. Nebyla to úplně šťastná léta.
Paní byla (pravděpodobně) profesorka a akademická malířka. Malovala už od dětství. Na půdě odpočívají štosy starých výkresů. Obrázky jejích žáků i skici z časů, kdy se jako holka učila kreslit. Malovala celý život. Vodovkami, křídou, temperou, nejspíš i olejovými malbami… Dům je plný obrazů a část z nich je od ní.
Je tu i pilná korespondence. Dopisy žáků, ale i syna, který psal rodičům z vojny. Je to hodně silné čtení. Kromě úsměvných příhod (víno je tady drahé, takže jsem chodil spát skoro střízlivý; píšu vám na stroji a teď musím ručně, přišel poručík a stroj mi sebral…) se dozvídáme, že ve dvou generačním domě původně žili i prarodiče.
Paní obývala druhé patro, a malování jí bylo útěchou v letech samoty. Nevím, jaká byla její povaha. Její obrazy jsou však plné života.
Ke stáru měla hodně zdravotních problémů a potřebovala chodítko. (Na chodbě zůstala složená pojízdná postel, která asi nahradila původní postel v ložnici…) Léky, které v domě zbyly, by mohly zásobit menší nemocnici. V posledních letech ven skoro nevycházela a využívala pečovatelskou službu. Jednoho dne ji ale odvezla sanitka a domů už se nevrátila.
To bylo někdy před koncem druhého tisíciletí. Dům připadl jednomu z dětí a spodní patro bylo ještě nějaký čas pronajímáno studentům. Pak byl však celkový stav už tak nevyhovující, že dům zůstal neobydlený. (Nepořádek, který vidíte na fotografiích, je po řemeslnicích, kteří tam před nějakým časem prováděli nezbytné práce.) Složitá finanční situace neumožnila majiteli do nemovitosti dále investovat.
Jak to bude dál, nikdo neví… Jisté je ale jedno. Pan rada s paní profesorkou domu vdechli své osobité kouzlo, které nesmazal člověk ani čas.