Špatné počasí otvírá nové možnosti urbexu. Najednou se dostává i na takové lokace, jako tento zámeček. Focení maximálně na hodinku (dýl v té slotě nevydržím!) a jen s lehkým stativem. Mé původní přesvědčení, že vše proběhne v klidu, rozbíjí už první překážka: obří kopec plný sněhu, ledu a zetlelého listí. Je mi jasné, že zpátky to bude „po prdeli rychle jeli“.
A to ještě nevím o historce, která se k zámku váže. Vím jen, že komunita obývající hospodářské budovy je trošku nevlídná. Dost lidí odtud vyhnali.
Zámek má své lepší dny dávno za sebou. Ve sněhu vidím psí stopy. Vedou směrem k pobořeným maštalím. Přemýšlím, kdy na mě naběhne místní kápo i s hafíkem. Vůkol vládne podezřelé ticho, rušené pouze cvakáním závěrky na mém foťáku.
Nacházím několik psích hrobů a místo, kde byl zřejmě rozprášen popel člověka, který tu našel azyl. Samozvaní obyvatelé zámku ale nemají rádi, když si to pietní místo někdo fotí, a tak zde jeho fotku nenajdete.
,,Byli jsme tam uvnitř jako malí, když tam byl ještě fungující kravín, to byla jiná nádhera,“ svěřuje se mi později jeden ze sousedů. ,,A pak si tam často chodili hrát, když to bylo čerstvě opuštěné, bydlím kousek. A mělo to pod sebou docela pěknej malej kryt CO. Vchod do krytu byl ze dvorku – jak je ta hlavní budova lomená do elka, v tom místě byly pancéřové dveře, bude to už zasypaný. Ale bylo to malinký, dvě místnosti pod zámkem, nic víc.
Škoda, majitelka to nechala zchátrat naschvál, nějaký restituční spory a tak…. S obcí téměř nekomunikuje. Po opuštění objektu zde napřed chvíli bydlel místní blázen, který zde dřív pracoval, něco jako Otík z Vesničko má středisková, pak ho tam zabil jeho chráněnec. Takže to má i temnější historii. K tý vraždě moc víc nevím, ten jeho chráněnec byla nějaká mladá bezdomovecká fetka, trochu tmavší, ale je to tak 20 let…. Ale toho blázna jsem znal, párkrát nás jako hlídač nabonzoval rodičům v hospodě, že nás tam zahlídl, ale v pohodě, byl hodnej. Vzal k sobě kluka z ulice a staral se o něj, nechal ho tam bydlet a ten se mu pak odvděčil takto…“
Uvnitř zámecké budovy kromě pár psychedelických malůvek nic není.
Kamarád vyjádří upřímné překvapení, že jsme se vůbec dostali dovnitř. Počítal, že to tu bude zabarikádované a těžce obydlené. V nose ale necítím žádnou zatuchlost ani spáleninu, jen chladný ledový vzduch.
Ještě si vyfotím bubáka na zdi a honem do tepla.