Uzavřený ostrov v moři velkoměsta. Kolonie nouzových domků. Plná přístřeší, do jakého by, slovy Karla Čapka, „chalupník kozu nedal“. Vznikla v první čtvrtině minulého století, když se venkov stěhoval do měst za prací. Už tehdy ale stoupaly nájmy za městské byty až do nebe. Přistěhovalci z venkova si to nemohli dovolit a stejně preferovali domky se zahrádkou.
Levně si pronajmout od obce pozemek na neatraktivním místě se ukázalo jako řešení. Dost často se stavělo načerno, ze všeho, co bylo po ruce. Stavby jsou slepené z trosek starších staveb – cihel, trámů, a/nebo z železničních pražců (z vyřazeného železničního vagonu!), dehtové lepenky či kousků papundeklu. Obec je označovala jako „nouzové“. Majitelé bydleli s podnájemníky v jedné obytné místnosti a skládali se na nájem (podnájemníci také přebývali v dřevěných kůlnách na zahradě).
V mapách ji najdeme jako „zahrádkářskou kolonii“, dodnes tu není zaveden plyn ani kanalizace. Zato je tu velká koncentrace autoservisů. Na zahrádkách stojí vraky aut… A skoro všechno vypadá jako urbex. Kupříkladu jeden domek. Stav na první pohled špatný, okna zatlučená. Zvědavě ho obcházím, nalézám plot a když nakouknu přes něj, spatřím na posekané zahradě parkovat funkční sanitku (!). Je tu bývalý obchod s potravinami se zatlučenými okny. Před pár lety ho vypálili bezdomovci a podle kouře linoucího se v okolí se tam zřejmě zas bydlí. Fotím si zpustlý původní domek se špičatou střechou. Taktak se mi vejde do objektivu. Anebo obydlený vagon.
Obyvatelé jsou milí. Ostatně, jsem tu brzo ráno, moc jich nepotkávám. Je tu třeba mladý kluk, který sbírá staré věci a plní jimi svou zahradu. Vidím ho tlačit trakař s novými poklady. Nebo starý pán, který pamatuje ještě začátky kolonie a svou zlobivou kamarádku přivázal na zahradě ke stromu. Vzbuzuje to zájem kolemjdoucích. A ta „slečna“ prý nemá kalhotky 😊