Za všechno může klavír. Při pohledu na to lesklé černé křídlo se mi okamžitě vybavil bar Lux ze seriálu Lucifer. Na fotografiích však ve skutečnosti není bar, ale restaurace. Už dlouho jsem si sem chtěla zajít na večeři, a když jsme tam s partnerem konečně dorazili, zjistili jsme, že jdeme pozdě. Zavřeli tady zřejmě už natrvalo.
Stalo se to doslova z hodiny na hodinu. Bylo to velké překvapení nejen pro hosty, ale nejspíš i pro personál. Posledním chodem byl žampiónový krém s pasta carbonaria. Ryby se nakoupily, ale francouzskou polévku bujabézu kuchař už neuvařil. Restaurace prý musela zavřít z dočasných provozních důvodů, které se ale protáhly na neurčito. To bylo před pěti lety.
Pár jednorázových akcí tu ještě proběhlo. Poslední hosté seděli u stolů v roce 2020. Zůstal tu po nich jídelní lístek a plná lednice, podle cedule „na dorty“. Když jsem ji zkusmo otevřela, bylo jasné, že tady rozhodně žádné dorty nebyly. Z těch by totiž vyteklo maximálně máslo se šlehačkou. Rozhodně ne krev. Pokryla podlahu v okolí lednice, a já ji milně pokládala za rez. Dorty by taky nestihly takhle zmumifikovat. Aneb příběh otevřené ledničky… Jedné z mnoha… Všechny byly plné. Na podrobnější zkoumání mě ale přešla chuť.
Jak se na takové, plně vybavené místo dostat? Možná vás to překvapí, ale šla jsem vchodovými dveřmi. Bylo otevřeno, a já asi vůbec poprvé vážně zvažovala, zda neupozornit majitele. Poblíž se totiž nachází bezdomovecká kolonie, takže mi bylo jasné, jak to tu dopadne. Nakonec to ale nebylo potřeba. Restauraci vydražili noví majitelé…