Jsou místa, kam se člověk vracet nepotřebuje, a místa, kam se vrací rád. Tato kotelna s úpravnou vody patřila do druhé kategorie. Lezlo se tam dopravníkem, takový menší výstup na Měsíc…A při první návštěvě jsme tam zažili bouřku.
Provoz výtopny byl před nějakými cca 15 lety ukončen (možná i dříve). Existoval podnikatelský záměr, podle kterého se s areálem počítalo i do budoucna, akorát v kotlech měla místo uhlí hořet biomasa. Vyskytly se ale komplikace a k plánované přeměně nikdy nedošlo.
Kotelna s chemickou úpravnou vody zůstala dlouhý čas zakonzervovaná, či lépe řečeno polo funkční, aby nakonec uvolnila místo parkovišti.
Během mých výprav vzniklo časosběrné album, v němž se mi podařilo zachytit kotelnu jak v době zakonzervování, tak i během demolice, kdy zbýval poslední kotel (au!). Součástí objektu byla i krásná, dřevěná retro laboratoř s chemikáliemi a laboratorním vybavením. Takové srdce kotelny.
V době mé první návštěvy v laboratoři živořila živá květina a ze sodovkovače na skříňce, ukapávala malinovka.
Lidé odsud odešli opravdu nedávno, a zbyl po nich ještě cigaretový pach. Být na takovém místě byl hodně zvláštní pocit.
O rok později už byla květina úplně uschlá a malinovku někdo vypil… V šatnách jsem našla plakát Miss Metal. Krásně se k místu hodila. Absintově zelená, rozervaná samotným časem, snad i něčí rukou. Jako kotelna…