S vandalismem se na urbexu setkávám poměrně často. Nikdy by mě ale nenapadlo, že se najde někdo schopný posprejovat místo, které mělo sloužit věřícím a pietě.
Tento římskokatolický kostel je pomalovaný lebkami, plameňáky a dalšími, už vyloženě znesvěcujícími malbami jako jsou zebry kálející kříže. Vandalům očividně není nic svaté.
Malůvky jsou pestré a naivní. Myslím, že je malovaly děti. Možná dokonce některé z těch, co tu měly najít pomoc. To byl totiž jeden ze záměrů, jak chátrající kostel využít. Pomoci dětem, které to potřebují. Jenže k tomu nedošlo.
Možná to byla pomsta. I když podle mě spíš ne. Kdo chce ničit, nepotřebuje žádný zvláštní motiv.
Kostel byl postavený na začátku 17. století a v rozmezí 70–80. let byl jeho interiér zmodernizován do současné podoby. Patřil k sousedícímu opatství a v jeho kryptě byli pohřbíváni opati. V roce 2016 byl však z důvodu, který se mi nepodařilo zjistit, uzavřen a odsvěcen. Uvažovalo se o tom, že tu budou skladovány obřadní předměty. Jeden z plánů počítal také s chráněnou dílnou pro děti trpící zdravotním postižením. Nic z toho ale nebylo realizováno.
V kostele, o který se nikdo nestaral, našli útočiště drogově závislí a chodili se sem vyřádit. Svědčí o tom obrázky na stěnách i dalším inventáři. Ušetřeny zůstaly obrazy a historické reliéfy, ne však varhany.
V podzemí se nachází hrobka, jejíž fotografie naleznete v předchozí kapitole. Je tam celkem 18 rakví a ostatky v nich jen zázrakem zůstaly uchráněny větší devastaci. V rakvích odpočívají hlavně členové blízkého opatství. To v současné době není využívané.
Hrobka nikdy nebyla veřejnosti přístupná, vždy bylo nutné mít zvláštní povolení. Proto nechápu, jak je možné, že tu došla devastace tak daleko. Jedna z rakví byla dokonce otevřená, čelisti naaranžované na víku.
Momentálně v celém areálu probíhá rekonstrukce.