Když máte narozeniny a hvězdy jsou vám nakloněny, můžete s foťákem navštívit třeba i… takovouto podivnost. Jsem svědkem zajímavého experimentu. Vlastník zřídil v budově časovou kapsu. Místo bylo na jedno desetiletí zakonzervován, ale chybička se vloudila… Střecha nevydržela a do objektu začalo zatékat.
Cesta dovnitř je poměrně složitá a musím ji absolvovat sama. Nikdo další. Tak zněla dohoda. Člověk, který mi dal typ na toto místo, byl snad všude, ale ze svých návštěv si nic neodnáší. Dokonce ani fotky ne… Jenom vzpomínky. Říkám mu „Fantom urbexu“.
Všechny prázdné domy vydávají strašidelné zvuky. Tenhle ve mně navíc vzbuzuje i znepokojivé představy. Co když tu nejsem sama? A co udělám, když tu někoho potkám? Prý o tom nikdo neví, ale… Znáte to. Mám rozložené nádobíčko. U gynekologa stativ, u obvoďáka batoh, v sesterně běhám s foťákem, a při pohledu na kropenatou plíseň zoufale postrádám roušku (tehdy ještě nebyly v kurzu). Útěk by byl komplikovaný… Tohle místo je vážně mega creepy. Korunu tomu nasadí pytlík s močí. Ať mi nikdo neříká, že tu vydržela deset let!