Brzo ráno k budově říšské banky přicházejí čtyři osoby. Padá sníh. Sněžení je tak husté, že vyšlapané stopy okamžitě mizí. Hlídací psi štěkají. Ale ve vánici se jejich štěkot ztrácí.
Tato banka nebyla vykradena poprvé. Akci předcházela porada s mafiány, kteří to tu znají jako své boty. I tak to není snadná operace. Jediné hluché místo v ochraně objektu tvoří vysoko položený světlík. Je třeba protáhnout jím nejen osoby, ale i zbraně a další nezbytné předměty.
Venku svítá.
Uvnitř budovy je ticho a chlad. Touto dobou je tu jen jedna pokladní. Celá strnulá, studená a její suchá kůže má šedý nádech…
Nic neříká. Jenom se umívá a v ruce drží kartu. Pikové eso. Tím přeje celé operaci štěstí. Piková dáma…
Místnost se uzamčenými schránkami se nachází úplně dole, pod schodištěm.
Je potřeba otevřít trezor.
Za trezorem už jsou schránky. Každý, kdo se dostane až sem, si smí jednu přivlastnit. Jenom jednu. Uvnitř najde to, po čem nejvíc touží. Hlavu nepřítele naloženou v lihu. Mapu všech urbexových lokací. Novou drahou kabelku. Záleží, kdo má jaké preference…
Teď je ale trezor zamčený.
Skupina „4 K“ – Pan Šimonoval (neviditelnost, expert přes kódy), Mistr Paklíč (šéf celé skupiny, páčení zámků), Redhead (telepatie, jednou za kolo může vytvořit portál), Warrior (expert přes výbušniny, hrubá síla) – se snaží otevřít trezor.
Sezame, Sezame otevři se! A Sezam se otevřel! (Hurá, povedlo se!) A co najdou „4 K“ v uzamčené schránce?
V uzamčené schránce jsou… Zlaté cihly. Wau! Čekal snad někdo něco jiného? Člověk nemusí být za každou cenu originální. Úplně stačí, když je spokojený.
(V pořadí třetí skupinová fotografie není moje, vypůjčeno od Urbex Praha.)