Víte, že nejstarším průmyslovým textilním podnikem u nás byla nejspíš Offermannova továrna na sukno v Brně, která vznikla koncem 18. století?
Tkací stroje, které vidíte na fotografiích, jsou z doby pozdější. Tkaly se na nich koberce, ale to už je docela dávno. Dnes leží ladem v jednom polofunkčním závodu a třeba se časem některý z nich dostane do muzea.
Já sama jsem si jako v muzeu připadala. Zážitek to byl víc než zasloužený, vzhledem k tomu, jak dlouho jsem se sem chystala.
Když jsem stála před lokací poprvé, odradil mě fakt, že jsem byla v pokročilém stadiu těhotenství. Vstup sice nebyl úplně složitý, ale muselo se přes funkční budovu, kde je nepřetržitý provoz. Zvlášť mě děsila ta část, kdy jsem měla potichu překonat dřevěnou podlahu, která pekelně vrzala. S Málinkou v břiše a foto batohem na zádech jsem si připadala, že vážím minimálně tunu a toto nemám šanci zvládnout. Copak si ze mě doma pořád nedělají srandu, že dupu jako králík? Nechat se potupně vyvést ostrahou se mi taky nechtělo.
Takže se plán odložil. Následovalo několik neúspěšných pokusů, kdy byly všechny cesty zavřené, až se jednoho dne opět objevila cestička… (Tentokrát už bez Málinky, která zůstala hezky doma u tatínka.)
Problémový úsek jsme nakonec zvládli, a to i přes to, že kolega urbexer, jakkoli věděl, co ho čeká, si vzal těžké kanady… Pak nás ještě trošku vyděsili popelníky a zapalovače na chodbě, ale jak se říká, kdo se bojí, sere v síní…
Odměnou našeho snažení byly tyto krásné tkací stroje, které vidíte na fotografiích.