Zbytky laboratorního vybavení zanáší popadaná omítka. Sloučeniny neznámého původu ve skleněných baňkách se vypařují do vzduchu. Za okny s poničenou žaluzií sněží, louže na podlaze stihla zamrznout. Venku je mínus deset, pod nohama křupe zmrzlý sníh. V kancelářích, kterými jako by se prohnalo stádo slonů, se po stěnách pnou uschlé květiny. Všude se vznáší ostrý chemický pach. Překračuji převrácenou skříňku a potichu vklouzávám do laboratoří.
Chtěla jsem se sem podívat už dlouho, ale nějak jsem nesebrala odvahu překonat dvoumetrovou zeď a hledat v hlídaném areálu naslepo cestu. Dokonce jsem to zkoušela i oficiálně dotazem, ale bylo mi sděleno, že laboratoř už je vyklizená. To se stalo před dvěma lety. Tou dobou, nejen že laboratoř vyklizená nebyla (ostatně, vyklizená není doteď), ale ještě se nacházela ve stavu před rozkradením a rozmlácením. To jsem ale nevěděla. Tehdy jsem akorát přelezla tu zeď a proběhla jednu menší halu. Z okna bylo vidět, že zbytek areálu je připravený k demolici. Haly se zdály prázdné, to, co zbylo, rozkradené, navíc místní tvrdili, že areál je dobře střežený a kdesi cosi. Takže jsem další průzkum vzdala.
Velká chyba.
Když jsem plánovala druhý výlet, chtěla jsem se do laborky dostat za každou cenu, a to i kdybych měla skákat přes střechy. Asi půl hodiny jsem celý areál studovala ze satelitních map. Hledala jsem, kde by tak mohla smrdět chemie. Jak blízko jsou od sebe jednotlivé budovy, zda jsou spojené mosty, nebo sousedí střechami. Kudy vedou střešní žebříky a kde končí výtahová šachta. Když jsem konečně měla terén jakžtakž zmapovaný, napsal mi kamarád, který to byl zrovna občíhnout, že žebřík je dole uřezaný a začíná ve výšce dvou až tří metrů.
I tak jsme jeli. Za třeskuté zimy, auto na silnici klouzalo. Ještě jsme nedošli k fabrice, a už jsme svištěli po zádech na zamrzlé louži. Trochu jsem měla strach, že budeme dělat stopy. Ve sněhu byla ale vyježděná cesta. Nějaký zloděj tu zřejmě krátce před námi odvážel na vozíku nakradenou měď. Jeho pěšinou jsme došli až k budově. Dál už to bylo na nás.
Ocitli jsme se v hale jako z nějakého postapo, v jednu chvíli jsme málem vlítli do kanclu security (zarazil nás čerstvý cigaretový dým na chodbě). Nakonec jsme ale do laborek cestu našli a podívali jsme se i okolo. Hodně zajímavá je například dílna s kostmi rybích hlav.
Je to tu už hodně zničené. Je vidět, že se tu dost krade. Ale své kouzlo to tu má pořád.