Staré prvorepublikové vily. Dnes už je těžké najít nějakou plně zařízenou. Ale i prázdná vila je objev. Taková místa mě nikdy nepřestanou fascinovat. Dýchají historií.
A tahle, jakkoli za mé návštěvy už bohužel prázdná, má opravdu nádherné schodiště. Jeho focením jsem strávila skoro hodinu. Kamarád, který fotí na mobil, a přesto/nebo právě proto, má fotky fakt skvělé, u toho stihl kopnout do sebe pivo a vykouřit pár cigaret…
Hledala jsem ideální záběr a čekala na světlo. Toho dne bylo polojasno… A při tom čekání jsem se alespoň v myšlenkách vrátila do minulosti.
Pán v béžovém obleku, s kloboukem na hlavě a doutníkem v ústech. Úplně ho vidím. Schází dolů. Jeho krok není příliš rychlý, ani příliš pomalý. Kapitalista nebo snad nějaký estét-umělec? Ti umí chodit rozvážně. Čeká ho jízda v automobilu se šoférem. Před sto lety nemíval auto každý, kdo má v zadku díru. Dvě tři vozidla připadla na jeden lepší barák ve velkém městě. Jezdilo se jinak. Poklidně… Dokonce se při tom dali balit řidičky.
Čekání na semaforu, to byl čas napsat na vizitku pár slov a vhodit ji do sousedního vozu. Chytne se dáma, nebo nechytne?
Náš pán se smyslem pro estetično má před sebou nějaká jednání v kavárnách. Oběd ho čeká doma, připraví ho manželka za pomoci služebných. Na odpoledne je naplánována procházka s milenkou – nadějnou hvězdičkou z Barrandovských ateliérů (?). Večeře opět doma. Jsou tam i dospívající děti. Syn by měl brzo převzít část povinností po otci, dceru je třeba provdat.
Krásná dvacátá léta minulého století. Pamatujeme si je z filmů pro pamětníky. Pak přišla druhá světová a všechno šlo do kytek…
Taky jsem mohla mít vilu. Můj praděd chtěl kupovat továrnu, ale pak přišel Hitler a po něm komunisti a dědu poslali do dolů. Doufali, že tam umře. Natruc všem přežil, a ještě tam nasbíral spoustu minerálů (mám je doteď). Kdepak, Lustigové nikdy neměli žádnou továrnu ani pěknou vilku. Nezbývá mi než lézt do starých baráků oknem, a potajmu si fotit tu nádheru.
Ale pořád je to zábava. A tuhle vilu třeba jednou někdo koupí a skvostné schodiště znovu zaplní hlasy obyvatel. Pak vám třeba převyprávím její skutečný příběh.