Třicet let uzavřená plovárna s hlubokým bazénem, skokanským můstkem a toboganem. Postavena byla v roce 1938. Za skluzavkou bylo ještě dětské brouzdaliště.
I přes zdánlivě snadný přístup za mě jednoznačně jeden z nejnáročnějších urbexů. Už cestou tam měl kamarád takovou kocovinu, že se muselo operativně stavět uprostřed města. Žaludeční záležitosti se sice úspěšně vyřešily, ale nám následně přišla pokuta za to, že jsme stáli, kde se nemá.
Když jsem konečně dorazila ke koupališti se stativem na zádech, zjistila jsem, že stativové destička, bez které fotoaparát na stativ neposadím, zůstala doma, konkrétně přišroubovaná na těle fotoaparátu mého muže. (To je tak, když se půjčuje technika. Za dobrotu na žebrotu.) A nejhorší na konec. Dítě (rozuměj vlastní, nemožno ignorovat) běhající kolem vypuštěného bazénu a toužící se svézt po betonové skluzavce!
Urbexy s rodinou. Nikdy víc.