Historie tohoto místa začíná v 18. století. Ví se, že už okolo roku 1730 je zde možné zakoupit stravu a přepřáhnout koně. V roce 1812 ve městě přebývá Napoleon Bonaparte a říká se, že se stal kmotrem dcery hostinského. Od toho se také váže název penzionu. ,,Kmotr“. Tato historka je ale s nejvyšší pravděpodobností smyšlená. Zatímco rodina hostinského byli němečtí protestanté, francouzský císař Napoleon byl katolík, a proto se de iure nemohl stát kmotrem jejich dítěte.
Hostinec se nachází u hlavní silnice, v bývalé NDR. Fungoval ještě před pádem Železné opony. Tou dobou tvořili 70 procent hostů řidiči, kteří ocenili dobré a levné snídaňové a polední menu.
Mezi místními byl známý pro svoji domácí kuchyní. Vše se připravovalo doma, řízek, guláš, rolády, vepřové koleno… Hranolky byly také domácí. Hotovky byste v menu nenašli. Ani o notorický oblíbený smažák prý tehdy nebyl zájem.
Po sjednocení Německa se však začalo jezdit po dálnici a hostinec přišel o hlavní klientelu. Ke konci už byl využíván jen jednou ročně pro vánoční besídku místních důchodců a v roce 2014 byl definitivně uzavřen.
Chátrající budovu po nějaké době koupili dva umělci z Benátek a chtěli z ní udělat kulturní centrum. Měli zde vzniknout malířské a sochařské ateliéry. V bývalém tančírně se měly pořádat výstavy a celé se to mělo zaplatit z tržeb restaurace v přízemí, servírující italskou kuchyně.
Uvnitř se kromě restaurace s kapacitou pro 30 hostů, nachází taneční sál, kam se vejde sto lidí a pokoje ani ne pro 15 osob. Součástí je rovněž byt.
Udržet něco takového v chodu něco stojí, a byly to nakonec finance, díky nimž benátský sen zůstal jen snem. Ani vynikající jižní kuchyně, kterou tu Italové provozovali, sem nedokázala přitáhnout hosty.
Penzion plný cizokrajných suvenýrů a suvenýrů, obrazů a dalších uměleckých předmětů se stává unikátním opuštěným místem. V kuchyni po Italech zůstaly trvanlivé potraviny – těstoviny, olej, koření. V popelnících leží cigaretové nedopalky a není to tak dávno, co ve sklenicích pěnilo víno.
Dnes už většina z těch krásných věcí existuje jen na fotografiích. V roce 2020 v penzionu hořelo a oheň strávil celé horní patro. Zůstala jen poničená restaurace a očouzený taneční sál.
Někdy stačí velmi málo, aby něčí životní dílo bylo zničeno.