Jižní národy mají horký temperament a smělé plány. Jedni takoví manželé přicestovali do Evropy a zakoupili léta prázdnou ruinu, aby z ní udělali kulturní centrum, kde se budou scházet umělci a budou se tu pořádat bály a výstavy.

Na první pohled nenápadné místo nacházející se na okraji malé vísky má dlouho historickou tradici. Již v 17. století tu stával hostinec, v němž strávila noc i jedna velmi významná osoba. Dnešní budova pochází z konce 18. století a poslední přestavba proběhla před 50 lety.

V domě se nachází restaurace s kapacitou pro 30 hostů, taneční sál, kde se vejde víc než sto lidí a pokoje ani ne pro 15 osob (součástí je rovněž byt – patří k němu koupelna a kuchyň, které uvidíte na fotografiích). Zprovoznit něco takového nevyjde levně, a byly to nakonec finance, díky nimž krásný sen zůstal jen snem. Ani vynikající jižní kuchyně, kterou tu manželé provozovali, sem nedokázala vrátit život na dlouho.

Na jídlu se tu stavovali nejprve kočí, a později řidiči aut. To změnila až stavba dálnice. Začalo se jezdit jinudy a restaurace, která jako jediná v budově fungovala, byla nakonec zavřena.

Penzion je plný cizokrajných suvenýrů a suvenýrů, obrazů a dalších uměleckých předmětů. V kuchyni dosud zůstaly trvanlivé potraviny – těstoviny, olej, koření… V pokojích v popelnících leží cigaretové nedopalky a není to tak dávno, co ve sklenicích pěnilo víno…