Rozpadající se plot. Za ním pár budov s okrovým nátěrem, který zpestřuje fuchsiově červená. To je „Pavilon G“. Zvenku dýchá prvorepublikovou atmosférou. Uvnitř však nezbylo téměř nic. Odmontované je zábradlí, ale také elektrické obvody. Místní pobertové to tu obrali na kost. Původní informace zněla, že šlo o policejní služebnu. Nebo snad administrativní budovy? Tomu by napovídaly pozůstatky jídelny či kinosálu. Ve skutečnosti byl tento jedinečný areál postaven ve 20. letech minulého století a původně sloužil jako letní ozdravovna pro děti havířů (všimněte si tohoto sociálního aspektu tehdejšího kapitalismu). Od druhé světové války se v budovách vystřídala různá vojska a pak i policejní instituce. Teprve v devadesátých letech 20. století PČR areál opustila a odkoupilo ho město. Měl být využit snad pro sociální služby, ale z nějakého důvodu k tomu nedošlo. Objekt se nepodařilo ani zdárně pronajmout. Zlí jazykové hovoří o podivném podnikání a zlotřilých machinacím, ke kterým mělo údajně docházet. Tak nebo tak, areál se vrátil opět do vlastnictví státu a nakonec byl prodán soukromé osobě.
Pro mě však zůstává tajemným Pavilonem G. Proč takový název? Jsem spisovatel. Když procházím opuštěná místa, myslím na knihy. Na své, pochopitelně (ty napsané, i ty, které teprve napíšu), ale taky na ty, které jsem četla od jiných autorů. A „Pavilon G“ je místem, kde by se mohl odehrávat děj trilogie Sanatorium podvržených od Ondřeje Netíka.)
Je to také první místo, kde se mi v reakci na publikované fotky ozvali pánové ze security, že by bylo záhodno pro příště na toto místo nelézt. Takže informaci předávám dál 😀