Tentokrát v popisu najdete trochu víc z historie objektu, jakkoli ředěnou skrovnou dávkou fantazie. Budova je totiž pečlivě zabezpečená a hlídaná, v celkem dobrém stavu, a tiše čeká na svůj další osud…
V malebném kraji, mezi rybníky a poli, stojí zámeček. Obklopen zámeckým parkem, střežen stádem ovcí, jimž již několik let kraluje přísný pán; mohutný starý beran. Černý jako hřích a vznětlivý jako Peklo. Všechny nezvané hosty zahání svými rohy. Dokonce ani zámecký pán si netroufá absolvovat cestu k bráně bez silného klacku, který jediný prý na berana platí.
Mezi majiteli zámku se vystřídalo několik šlechtických rodů, nakonec se ale dostal do dražby a od 19. století byl obýván vampýry. Ti z jeho nejvyšší věže činili hladové nájezdy do přilehlých vesnic a za mlžných dnů si krátili čas honitbou v hustých lesích. Trofeje z jejich štvanic zdobí chodbu v druhém patře.
Teprve po roce 1948 je jeden statečný komunistický funkcionář vypudil za pomocí česnekových palic, které dodnes na zámku mají své čestné místo. Zachovalo se také několik zrcadel, která sloužila k rozpoznání, kdo je a není člověk.
Osiřelý zámek se stal majetkem jistého podniku, dostal novou střechu a byl využíván jako učiliště pro vesnickou omladinu. Interiér byl poněkud upraven (linoleum místo parket, elektrické osvětlení, umakartové příčky…). Nově tu byly zřízeny byty zaměstnanců učiliště, zachovala se ale unikátní zámecká kuchyně, některé pokoje, historický dálnopis, jakož i mumie několika ptáků, kteří padli za oběť vampýřímu běsnění.
Až po roce 1989 byly dohledáni dědicové původních majitelů a zámek jim byl vrácen v restitučním řízení. Ti tam však už nežijí.