Víte, že Alfréd Nobel zavítal do Čech (tehdy součást Rakouska-Uherska)? Za jeho osobního dozoru v roce 1870 zahajuje svůj provoz první (a jediná) „česká“ továrna na výrobu dynamitu, který rakouskouherské jednotky ve válečné výzbroji používaly jako první na světě. Později byl areál přestavěn do současné podoby (do dnešních dnů se zachovaly tři budovy a komín). Na jedné z mých fotografií je na domovním štítu vidět původní letopočet.
Během první světové války zde pracovalo pět set dělníků. Pak se výroba dynamitu přesunula jinam (poslední dynamit se zde vyrobil 1923) a začaly se tu vyrábět ruční granáty s bezpečnostní zápalkou, ohňostroje a další pyrotechnika. O něco později se tu vyráběl střelný prach, v padesátých letech došlo ke znárodnění továrny a jejímu začlenění do brněnské zbrojovky. V roce 1989 se v restituci vrátila původnímu majiteli, a nakonec ji odkoupila italská společnost. Areál byl částečně využíván jako sklad barev a nábytku. V současně době je prázdný, střežený (dva hlídači a tři psy) a část s továrnou je na prodej.
Součástí areálu jsou ještě další nemovitosti. Vila, ale ta už není opuštěná. Normálně se v ní bydlí. A je tu ještě zadní trakt bývalé dynamitky – několik zchátralých budov z dob komunismu, které mají jiného vlastníka. Když jsem tam před více než rokem byla poprvé, nevěděla jsem o nich. Prosvítaly mezi stromy tak dlouho, až jsem se rozhodla je prozkoumat. A to i přesto, že jsem si ten den jednou hodně nepříjemnou příhodou s pitbuly na volno už prošla. V budovách toho ale moc nezbylo a pravidlo, že čím větší cedule POZOR ZLÝ PES!, tím menší hafan, zde neplatí.
Fotografie jsou z více návštěv, kdy jsem využívala dočasné přístupnosti objektu.