Jen popel a slzy; kropenaté slzy plísně. To zbylo z kdysi funkčního kinosálu z padesátých let minulého století. A to se jeho otevření účastnil i slavný český literát! Důvodem uzavření před cca dvaceti lety byl zhoršující se technický stav. Rekonstrukce by něco stála, a nakonec se neuskutečnila. Ani plán udělat tu vzdělávací centrum, jehož součástí by byla i veřejná knihovna, nevyšel.
Koberec pod nohama šplouchá, je nasáklý vodou jako houba. Můj fotobatoh trpí a sténá (nekecám, některé fotobrašny to při větším stupni vlhkosti dělají – vržou a kvíkají). Sálu vládne hutný zatuchlý odér. Kdyby se upíři nebáli plísně, mohli by tu v klidu a tichu přečkat horké letní dny. Jen nevím, jak by se tvářili na oheň.
Který ďábel sem svou síru naplival?
Byl to člověk, který tu našel domov. Jiný neměl. Trapná nehoda…
Plamen strávil další místnosti – ohnivým jazykem byl líznutý zejména bar. Zůstalo několik očouzených křesel, jeden fotbálek.
Vše pokrývá vrstva pavučin a šedého prachu. Zanechávám v něm svoje stopy. I ty pavučiny jsou černé. Popadané rozteklé kabely tvoří bizarní scenerie. Takový žár… Uměla hmota na dveřích se spekla a její kousky připomínají ztuhlé slimáky. Agresivní zelený sliz!
Strašidelné, smutné místo. A přece tu bývalo tolik krásy… Ale to je minulost. Na sklonku roku 2020 schválilo město demolici zchátralé budovy.