Už naši předkové v době kamenné svazovali mrtvým končetiny, aby nevstávali z hrobů. Ve středověku se zase odsekávaly hlavy a těla se propichovala osikovým kůlem. Dnes už jsou tyto praktiky překonané. Mohlo by se dokonce jednat o trestný čin hanobení lidských ostatků. V této malé vesnici si s mrtvými vylézajícími z hrobů poradili po svém:
Začali je balit do pletiva. Zombie dobře zakopaná a do pletiva zamotaná už nevstane.
Tohle napadlo kamaráda, když oknem zahlédl v márnici dva velké balíky pletiva. Nebo vás napadlo jiné vysvětlení? Co jiného by dělalo zahradní pletivo v márnici? Přidělané k lavicím, aby nešlo odnést? (Jeho část můžete vidět v pravém dolním rohu na jedné z mých fotografií).
Že to pletivo nešlo odnést vím naprosto přesně. Jakákoli manipulace s ním byla velmi obtížná. A to vím taky naprosto přesně.
Nejdřív jsem se ho snažila posunout, aby mi nekazilo kompozici. Jenže pletiva byly dva balíky přidělané k sobě, a ještě k těm lavicím. Hodilo se mi ale později…
Slušní lidé chodí do márnice dveřmi. Ideálně nohama napřed. Za nás byl na dveřích čerstvý zámek. Zřejmě aby někoho nenapadlo krást to pletivo. Všichni víme o jisté partičce z Čech, která vykrádá lokace ve velkém, že jo… Takže mi nezbylo než to vzít oknem. Což spočívalo v protáhnutí se úzkou mezírkou mezi zdí a zátarasem z kovové mříže. Dovnitř to jakžtakž šlo. Zpátky to bylo horší. S gravitací sem nemohla počítat. Musela jsem se vytáhnout rukama, což je něco, co mi moc nejde.
Výkřiky ostatních zvenku: ,,Ses tam nějak zasekla?” tomu taky zrovna nepomáhaly.
Sice bych mohla šplhat po mříži, ale tady zase hrozilo její servání a něco mi říkalo, že v téhle márnici spadnu jen jednou. Přitom chybělo jen takových třicet čtyřicet centimetrů a mohla bych se chytit okna.
Přesně tolik mělo pletivo. Díku bohu za něj!
S vypětím sil jsem dotáhla krajní balík k mříži. Vyšlo to na centimetr přesně. Odpíchla jsem se nohou a… Au, ta mezera byla fakt malá.
Nakonec se mi zpátky do okna vylézt podařilo, ale za cenu obrovské podlitiny a spousty modřin. Doma jsem řekla, že mě kopl zombík do zadku. Venda z URBEX Praha dovnitř radši ani nelez. I jeho ale dostihla spravedlnost za nápad fotit si márnici: pod oknem ztratil mobil s fotkami z dovolené ve Francii, které nebyly nikde zálohované. Našla ho ale hodná slečna a po dnu plném pochybností, zda mobil ještě někdy uvidí, se ozvala.
U mě to taky mělo dozvuk: V následující lokaci mi spadl telefon na asfalt a rozbil se displej.
Dalšímu kamarádovi spadl taky mobil na zem, asi dvě minuty po tom mém, ale ten do márnice lézt nechtěl, takže jeho přístroji se nic nestalo.