Poskytuje desítky lůžek, apartmány, salonky. Pohodlné posezení v restauraci s krbem. Vyhřívaný bazén se saunou. Zajistit umí svatební hostiny, pracovní meetingy, nejrůznější večírky… Maximálně se snaží vyhovět potřebám a přáním svých hostů a obklopen hlubokými lesy, nabízí klid a pohodu.
Proto byl často vyhledáván. Posledními hosty prý byly jisté modelíny z Moskvy. Přijely na ozdravný pobyt, hned okupovaly recepci i s restaurací. Jenomže… Návštěva z východu. Víte, jak to chodí. Už v 17. století nikdo z evropských šlechticů nechtěl hostit ruské vyslance. Taková návštěva totiž pořádala pravidelné pitky, připíjelo se na zdraví všech Nastěnek a Ivánků, a pak nahoru po schodech, na každém stupínku stakan vodky… Kdo dojde nejdál? A když došlo dřevo na topení, pálil se nábytek. Občas i parkety… Ruský vyslanec si „půjčil“ palác a vrátil ruinu.
Tyhle dámy, to jsou děvy v letech. Ty se nežinýrují. Tříská sklo a praská dřevo, občas i matrjošek. A vedle je ještě konkurenční tým děvčat z Dněpru. Tohle nedopadne dobře…
Já už navštěvuji jen dezolát, zbylo jen pár pokojů. Bohužel, hotýlek, který pamatuje nejednu svatbu a firemní večírek, skončil utopený v injekčních stříkačkách, moři fekálií a zbytcích roztřískaného dřeva. C’est la vie. Nic netrvá věčně. A u urbex míst tato pravda platí dvojnásob, proto je třeba nakládat s nimi opravdu opatrně.
(Historka o zahraničních modelkách je fiktivní. Tento krásný, dřevěný retro hotel si český národ zvládl zničit sám.)