,,My jsme holky z porcelánu, život máme těžký,“ stěžují si slečny ve známé československé komedii z roku 1974. Mimochodem, porcelánka, kde se to točilo, stále funguje. A díky bohu za to. Na mých fotografiích vidíte zcela jiný areál.
„Když se přišlo ráno v 6 mezi tunelové pece,“ vzpomíná paní, která tam dělala, „tak jsi jako první pocítila jejich vydatné teplo, byly dlouhé a než se došlo do kanclu zahřálo tě to, pak honem vzít objednávku a proběhnout fabriku a zapsat vyrobené zboží. Při tom pozdravíš všechny ty, kteří tam byli celý život a také ty, kteří jako já právě začínali, psal se rok 1981. Na co se nedá zapomenout je její vůně. U přežahových pecí bylo cítit, jak se pálí syrové zboží, zvláštní specifická vůně, která provoněla celou glazovnu a lisovnu. Když se pokračovalo kolem třídírny a bílého skladu voněla vlhkostí a plísní, až se došlo do dekorace, tady se všude linula vůně zlata, barev, toluenu, terpentýnu a k dekoračním pecím, kde byla pro změnu vůně vypáleného zlata, barev, tisků. Balírna voněla papírem a lepidly. Byla to láska plná přátel, kolegů a lidí, kteří tam pracovali celý život jako já a těch, kteří zrovna začínali, psal se rok 2018. V tomto roce tahle láska skončila, ale přátelé zůstali, setkání s nimi připomíná, že dobrovolně by nikdo z nás neodešel, měli jsme jí rádi.“
„Bože můj tam jsem kdysi malovala!!!“ vzpomíná další bývalých zaměstnankyň. „Možná bych ještě našla svůj stůl… Když jsem se dozvěděla, že to tam skončilo, brečela jsem to. Myslela jsem, že tam nic nezbylo, hrozně ráda bych se tam podívala. Ty vzpomínky. V r 1990 u nás byl i princ Charles. A naše výrobky se vozili do celého světa, objednávky jsme měli do Arabských emirátů, pro perského prince atd. Byla to nádherná práce.“
Ale to všechno už je minulost. V roce 2018 tu zazvonil telefon naposled, aniž by ho kdokoli zvednul. Areál je v současně době vyklizený, zřejmě využívaný k něčemu jinému a všechen krásný porcelán odvezli do bezpečí a je na prodej 🙂