Velký kamenný dům u silnice s rozbitými okny a opršelou střechou. Zdá se, že tu stojí tři sta let, možná déle, ale kdy přesně byl postavený, netuším. Zvenku působí jako ty smutné domy, kde už z minulosti jejich obyvatel zbylo jen velmi málo a člověk se může maximálně propadnout shnilou podlahou. Zdání občas kalme. Uvnitř ještě nějaké vybavení zůstalo. Jsou tu dvě staré kuchyně, topilo se ještě kamny, dvě ložnice s nábytkem, který trochu připomíná belgický styl, a je tu také krásná truhlářská dílna. Prorůstá ji vegetace a je asi nejpůsobivější částí domu. Bohužel podlahy i zdi jsou ve špatném stavu. V jednom pokoji je dokonce díra ve stěně, kterou lze vidět do přízemí.

Dům se nachází v malém městečku nedaleko hranic a je velmi starý. Museli se v něm vystřídat celé generace. Možná stále ten samý rod.

Představuji si stárnoucího truhláře pracovat v dílně. Myslím, že se tam muselo dělat opravdu pěkně. Vidím jeho ženu plést a šít na stroji. Klubíčka z vypárané vlny se válí všude po podlaze. Měli i nějaké děti a vnoučata. Na půdě jsme našli torzo domečku pro panenky. Manželský pár ale pomalu stárnul. V ložnici se zachovala dřevěná toaletní židle s nočníkem.

Posledními obyvateli domu byla rodina z Asie. Zbylo po nich zkažené jídlo a nějaké drobnosti v patře, kde byl nepořádek, a proto jsem tam nefotila. Truhlář s ženou zemřeli a po jejich smrti byl dům zřejmě prodán, nebo pronajímán. Proč ale odešli tihle poslední obyvatelé se mi nepodařilo zjistit.

Možná proto, že nebyli místní, k domu sousedé ani blízké okolí nemá žádný citový vztah, a nikdo neřeší, že tam lezou zvědavci. Kromě nich o dům nikdo zájem nejeví, hlavní vchodové dveře jsou potažené tlustou vrstvou pavučin. Je vidět, že tam nikdo z majitelů nechodí.