Někteří lidé žijí, aby svou přítomností naplňovali životy těch druhých. Zatímco jiní… Jiní lidé mají zvláštní poslání. Tak jako ty.

To, co děláš, není pro každého. Jen pár vyvolených to dokáže. Potřebuješ velkou zručnost, silnou náturu a taky žaludek. Počítá se s tím, že se trochu zašpiníš. Ve speciální dílně v přístavku. Pravda je, že se všemi těmi ostrými předměty si rozumíš víc než s lidmi. Krev ti nevadí. Je to jen malá cena za věčnost… A že ji všichni ti němí tvorové dostanou, protože přesně to jim zařídíš. Každému z nich vymodeluješ nové tělo, na které se uchytí jejich vypreparovaná kůže a peří. V této formě budou existovat navždy, stejně jako mumie egyptských faraonů…

Někomu to může připadat neuctivé. Ty ale víš, že historicky jako první se preparovala zvířata, která byla nějakým způsobem posvátná. Není to zvrácenost. Je to profese, kterou lze povýšit na umění.

Naučil ses to od otce, a podobně jako kdysi on se zavíráš v dílně a týráš sousedy strašným zápachem. Myslivci ti nosí čerstvě zabité úlovky. Uskladňuješ je v mrazáku. Vše masité se musí odstranit, některé části se vyváří, či speciálně chemicky upravují…

Postupně se tvůj dům mění v jedinečnou sběratelskou kolekci. Kromě vypreparovaných exemplářů máš rozsáhlou knihovnu plnou studií z různých vědních oborů. Sbírky motýlů, nějaké brouky, minerály, písek z pouště, mušle… Později se k tomu přidávají suvenýry z cest, které pro změnu sbírá tvoje žena, a fotografie vnoučat.

Drobotina se na stěnách dělí o místo s vycpanými ptáky. Starší dívka a mladší chlapec. Nejprve černobílé obrázky, později i barevné. Dáváte si je tisknout i do rodinných kalendářů.

Jenže ze zábavy se stává závislost, z profese posedlost. Zdi tvého domu se plní dalšími a dalšími vycpaninami. Není pokoj, kam bys nějaký exemplář neumístil. Pouštíš se i do ryb a větších kusů a začínáš experimentovat. Preparuješ je také vzhůru nohama. Jsou zachyceni v okamžiku, kdy byli uloveni, a míří k zemi jako Ikaros. To už není věda, to je umělecké dílo…

Vzdaluješ se světu čím dál víc. Někdy tou dobou se ti odcizí dospělé dcery a přicházíš o vnučku. Později umírá i žena. Zbývá vnuk, dědic rodu.

Vyrůstá na Startreku. Hraje počítačové hry na PC. Chodí za školu. Kouří, pije dobrý alkohol a pokládá se za estéta. Má slabost pro divná umělecká díla a naneštěstí zdědil tvou náchylnost k závislostem. V jeho případě jsou to drogy. Nikdo si nevšimne, pak už je příliš pozdě. Špatní kamarádi, kriminální činnost, vězení… Jeho příběh neskončí dobře.

Tou dobou obýváš domů už jen v podobě stínu. Stala se z tebe neviditelná entita, která nikdy neopustí svou kolekci…

Že s tím domem není něco v pořádku si uvědomuji v momentu, kdy světlo nezhasíná. Vůbec nezhasíná. Točím vypínačem, ale je to k ničemu. Zastíněný pokoj plný vycpaných dravců se topí ve světle žárovek. Jde z toho až hrůza. Zvedám ruku a rychle se snažím žárovky odšroubovat. (Což mimochodem fakt nedělejte. Zásah elektrickým proudem vás může i zabít.) S poslední žárovkou ale pohnout nedokážu. A další pokusy se stávají čím dál více bolestivé.

Trvá dlouhé minuty, než se nějakým zázrakem povede konečně zhasnout.

Pak pro změnu ale nejde rozsvítit. A za chvilku to jde. A pak zase ne. (Už s tím funkčním světlem to dost divné, s pojistkami se nic nedělalo.) Potom se se mi pokazí stativ. Zasekne se stativová hlava a nejde s ní manipulovat. To už se začínám modlit. Abych ten stativ rozchodila. Ale už zase nejde ani světlo. Nakonec se vracím do pokoje s hlavní sbírkou, kde mě prve tak vyděsilo světlo. A co se nestane. Stativ se jako zázrakem spraví. Mumlám neadresné poděkování.

(Příběh byl sepsán na základě toho, co jsem v domě našla a jak to tam na mě působilo. Příhoda se světlem není vymyšlená, ale určitě bude mít i racionální vysvětlení. Původní majitel, pan H., přežil druhou světovou válku, povoláním byl lékař a od Hitlera dostal válečné vyznamenání. Jeho žena byla sekretářka. Jejich starší dcera dnes už nežije. Současný majitel, vnuk, si odpykává několikaletý trest za kriminální činnost – drogy, krádeže, a bůhví co ještě…. Vycpaná zvířata jsou datována z období cca 1920 – 1970.)