Tahle panenka není tak děsivá, jako její filmová verze. Má skromný úsměv, nadýchané šatečky. Jen místo očí a nosu zejí prázdné otvory. Sedí v růžovém pokoji, v mansardě; tam kde jsou všechny místnosti růžové. Růžové tu jsou stěny, strop i dveře. A když se tu člověk zdrží, každou chvíli něco spadne – hole opřené o zeď, ozdoba ze dveří, sníh ze střechy… A do toho se ozývají nepřirozené zvuky z přízemí.
Dům Annabelle je jedním z míst, kde nikdy nebudete sami. Vždycky se bude někdo dívat, poslouchat, vědět o vás.
Když jsme ho objevili, ani ve snu by nás nenapadlo, co všechno tam zůstalo. Zvenku působí jen jako další vybydlená chalupa, jakých jsou mraky. Ale stačilo překonat strach, malým otvorem vklouznout dovnitř a člověk zjistil, že stojí na konci cizího příběhu.
Dům, mohu-li věřit datu na stropním trámu, byl postavený v roce 1779. Dohledat něco z historie je dnes už obtížné. Vybledlé fotografie se lepí ke stránkám alb a jednotlivé obrazy se vpíjejí do sebe. V domě se drží vlhkost a plíseň. Těch pár jmen na dopisních obálkách toho moc neřekne.
Jako poslední tu žil manželský pár. Vzali se někdy v sedmdesátých letech a měli dceru a syna. Každé z dětí dostalo samostatný pokojík. Ona růžový, s malou Annabelle. On modrý (na fotkách ale není, dnes je z něj skladiště). Ještě tu byla ložnice rodičů. Celá v růžové, s plakátem palem v zapadajícím slunci. A další ložnice prarodičů, později pro hosty. Dole se nacházel obývací pokoj, jídelna (dnes už v žalostném stavu) a kuchyň. Sprchový kout a umyvadlo stávalo v chodbě, WC zřejmě zvenku, suché. Uvnitř domu jsme ho nenašli.
Ten, kdo tu žil, měl rád čtyři věci: Scifi filmy a literaturu, cigarety, plyšové mazlíčky a čokoládu.
V obýváku jsem našla stovky sešitů rodokapsu Perry Rhodana, což je největší scifi-seriál všech dob. Vychází papírově na pokračování už od roku 1961 a dneska existuje okolo 2500 dílů. Wau!
Na vypálených CD ještě z ,,pekárny” jsou Hvězdné války, Pán prstenů. Je tu originální DVD filmu Mumie.
Mezi tím se válí knihy o rostlinách. V novějších albech jsem našla spoustu fotek z botanických zahrad. Jsou tu štosy časopisů o počítačích, i jedno počítačové torzo. Ale především je tu čokoláda. A je úplně všude. Obaly od bonbonů, plechovky od pralinek, proděravělí čokoládoví zajíci ve vitríně, červíky provrtané čokoládové husičky, myšmi vyžraná bonboniéra, mrtvá myš… (Určitě zemřela přežráním ze vší té čokolády.)
Kuchyně je napěchovaná plechovkami se spotřebou 2018-2022. V lednici zůstalo jídlo: vajíčka, mléko, kečup. Nechybí ani čokoláda. Rychle se kazící potraviny jsou z roku 2018. Záhadnou červenou hmotu v kelímku na jedné z fotek tvoří zbytek šunkového salátu.
Jako poslední tu žil silný kuřák, v ložnici je spousta vajglů a cigaretových krabiček. Kouřil a četl si Perryho Rhodana. Ohříval si konzervy, vitamíny doplňoval kompoty a prázdné obaly a sklo házel pod stůl.
Poslední kalendáře jsou z let 2006-2009. Byl dům v posledních letech využíván jen rekreačně? Nebo ho našel bezdomovec, který v něm přespával? Otázky, na které odpověď nenajdeme.
Během focení nám tu všem padaly předměty a pod Vendou z Urbex Praha, když po otevření ledničky potřeboval na vzduch, spadla celá větev. Proto jsme se rozhodli dům plný fantaskních filmů a literatury pojmenovat podle hororové panenky Annabelle.