Svět se změnil. Pro tuto budovu určitě. Tam, kde byl řád a pořádek, vládne zelený chaos.
Slizké bujení. Kapání vody. Koberec není původní a klouže. Noha člověka do něj vtlačí svou stopu. Podrážka obtisknutá v mechu a kapradí. Houby. Zelená samo udržovací stěna. Lišejníky. Mech.
Samozvaná džungle pohlcuje zeď, strop i zbytky původního osvětlení. Rozlévá se z místnosti do místnosti jako nějaký podivuhodný živočich. Jedovatě zelená příšera. Vodou bobtná, přítmí jí sluší, slunce se nebojí. Její řasnatý spár zastaví až okraj roztříštěné okenní tabulky. Před přívalem čerstvého vzduchu se stahuje.
Už několikátým rokem tyje z vlhkého mikroklimatu a pomalu, krůček po krůčku, požírá budovu zevnitř. Vstupní hala, hotelový bar, prostorná jídelna mizí v nezvané vegetaci. Marný boj se zelení svádí i nákupní vozík – poslední pozůstatek prodejny, která tu byla kdysi.
Jen pár odvážných zoufalců, kteří nemají kde hlavu složit, si v nejméně postižené části zřídilo opatrné doupě. Na stvůru z mechu a kapradí si však netroufají.
Najde se hrdina, který se dovede s ní utkat a vrátit sem všechen ten nábytek a hosty, a udělat z tohoto místa opět hotel?
Já to rozhodně nebudu. To kapradinové, mechové monstrum je příliš krásné…