Existuje obraz, který dokáže člověka připravit o víru. Tělo Ježíše Krista, které bylo sňato z kříže. Ležící v hrobě. V raném stadiu hniloby. V životní velikosti. Realistické ztvárnění mrtvého Spasitele Hansem Holbeinem, podle skutečného nebožtíka. Žádný věřící by na něj neměl hledět příliš dlouho. Snad proto Holbeinův Kristus nikdy nebyl umístěn v kostele.
Kostely, zejména barokní, naopak bývaly místem, kde si smrtelník měl uvědomit boží velikost a slávu. Rafinovaná hra světla a stínů spolu s monumentální klenbou a ornamentální výzdobou posouvaly uzavřený prostor chrámové lodi do jiné dimenze. Člověk se ocitnul v říši fantazie, úžasu a posvátné bázně. Byl to obraz Nebes, přenesený na zem, a ty jsi stál přímo uprostřed,
Jsou místa, kde člověk může svou víru ztratit, a místa, kde ji naopak může nalézt. Ať již je to víra ve vyšší moc, víra v dobro, víra v pokrok, či víra v lidi.
Kostel „Černý a zlatý“ je jedním z takovým míst. Prošel si obdobím slávy i zkázy, ale genius loci je v něm patrný dodnes.