Nenápadná třípatrová budova čítající několik laboratoří, malých kanceláří a skladů chemikálií. Mimo jiné se zde vyráběla i ,,žíravá krev průmyslu“ – kyselina sírová. Původně bývala součástí většího továrního komplexu, který je dnes už z větší části zbouraný a na jeho místě fungují nové firmy.
To, že chemické laboratoře jdou při demolici na řadu jako poslední, není žádnou novinkou. Vyházet laboratorní sklo z okna umí každý, ale co s chemikáliemi? Jejich likvidace je ekologicky i finančně náročná. Proto se občas i v téměř vyklizené továrně skrývá vybavená laborka. V jednom nejmenovaném podniku takovou laboratoř prý raději zazdili, než aby volili cestu vysokých finančních nákladů. Jestli se tam někdo za sto let probourá, najde krásný kousek historie, a/nebo také velký problém.
Když se demoliční pásový bagr zakousl do ,,budovy H2SO4“, zasténalo to a zadunělo. Zadní stěna se přeměnila v hromadu suti. Schodiště vedoucí do dalších pater budovy přišlo o zábradlí. A chybějící zdi odhalili skříňky plné plastových dóziček s chemikáliemi.
Budovu před bouráním nevyklidili. Bagr se do ní už ale zakousl, narušil její statiku, a nikdo nechtěl jít dovnitř.
A tak tam zůstala v podobě torza. Zaměstnanci areálu před ní občas zastaví, vykouří cigaretku a zanadávají si na vedení, které něco takového mohlo dopustit.
Když jsem byla uvnitř, a fotila všechny ty dózičky a barevné krystalky, slyšela jsem jejich hlasy. Nad hlavou mi létali holuby, pod nohama praskalo rozbité sklo a za zády padaly skříně, rozestavěné podél chodby.
Ty skříně už jsou dneska naštěstí prázdné.
Budova, z které stojí jen půlka, sama o sobě vydává šílené zvuky. A v době mé druhé návštěvy do toho ještě prší a fičí.
Občas se ptám, zda mi to vše za pár fotek stojí. Zánik tu je všudypřítomný, letitý a nezvratný.
Chemikálie už jsou dost probrané. Ty, které dneska mají ještě nějakou hodnotu, už dávno někdo „zachránil“. Což byla většina. Znečištění životního prostředí v případě zřícení objektu není reálnou hrozbou. Tak jako tak tady léta stávala celá chemička…
Když ale kamarád chemik nachází glycerol a kyselinu dusičnou, zpozorníme. Stačilo by trochu šikovnosti a zbytek zatím stojících budovy by mohl vyletět do povětří, a to i s námi.
Raději se po suti spouštíme dolů.
Ono by to tak snadné nebylo a možná trochu přeháním. Ale přesto chci být co nejrychleji pryč.
(Fotografie jsou z více návštěv, první proběhla před čtyřmi lety.)