Kus Spojených států v srdci Evropy; nenápadný ostrůvek, který pomalu mizí v nelítostném plynutí času. Je to opravdu velký dům a téměř všechny věci pochází ze zahraničí. Krásné tapety, nábytek, hračky, i předměty denní potřeby jako drogistické zboží nebo potraviny.

Uvnitř připomíná úl. Plný starodávných ložnic a dětských pokojů. Prostory ne pro jednu, ale hned několik rodin. Není tu ale ani náznak toho, že by jednotlivé buňky byly od sebe nějak oddělené. Naopak. Kuchyně, koupelny a obývací pokoje jsou společné a všechno propojují chodby a schodiště. Trochu to připomíná prvorepublikovou pavlač, ale ještě méně diskrétní.

Žilo tu poměrně dost lidí a jednoho dne všichni zmizeli. Zůstal po nich jen velmi specificky zařízený dům, spousta fotografií a zapomenuté jídlo, které dodnes hnije v poličkách.

Co se tu stalo? Pojďme si odvyprávět ten příběh popořádku.

Hlavní osobou je bývalý voják, který byl během své služby v armádě Spojených států převelen do Evropy. Říkejme mu pan H.

Pan H. byl velmi pobožný muž a jeho snem bylo stanout v čele striktně křesťanské rodiny, v níž by se všichni řídili jeho ideologií (nebyl to klasický křesťan, sympatizoval s organizacemi jako Hlas mučedníků nebo s americkými evangelisty s HIM). Podařilo se mu zřídit miniaturní náboženskou komunitu skládající se z více rodin, z nichž ne všechny byly mezi sebou příbuzensky spřízněné. Součástí bylo i poměrně dost sirotků, které rodiny adoptovaly (dům doslova přetéká hračkami). Rodina žila v naprosté izolaci od státních obyvatel. Nechodili ani na nákupy. Leda tak do práce, do školy nebo na poštu. Vše si dováželi z ciziny… Žili zdánlivě spokojeně pod přísnou taktovkou pana H. Po jeho smrti se ale celá komunita rozpadla.

To, co je spojovalo, bylo pryč a oni zjistili, že chtějí žít vlastní svobodné životy za zdmi toho domu, který jim možná nepřipadal tak krásný, jako nám. Vzhledem k tomu, jak rychle odešli a všechno tam nechali, to pro mnohé z nich mohlo být vězení. Zlatá klec, která se smrtí pana H. nečekaně otevřela…

Věřím, že našli své štěstí. A zbylo po nich neuvěřitelně působivé opuštěné místo. Jeden z nejkrásnějších domů, jaké jsem fotila.