Uvnitř pyramidy. Cesta vylupovačů hrobů byl vstup. A nechali tu po sobě bordel!
OK. A teď vážně, v rámci možností:
Tiché šedé ráno. Den bez slunce. Město bez zvuků. Když náhle za hustým houštím zarachotí moderní technologie. Prchavý okamžik, kdy je slyšet život. A pak zase ticho.
Velkou technickou budovu člověk používal sotva pár let, pak ji odepsal. Už desítky let se v ní prohání vítr. Uvnitř připomíná industriální chrám. S faraonskou hrobkou. Do středu hrobky klouže paprsek světla. Další dopadá na kamenné katafalky, jeden vpravo, druhý vlevo.
Stěny zdobí obrazy. Asasín. Dítě. Velekněžka. Kohoutí Bůh. Vzkazy těch, kteří tu byli.
Chrámovou loď lemuje ochoz. Jsou na něm nakupeny votivní dary uctívačů Templu. Darů je mnoho. Vrství se jeden přes druhý a zakrývají propadliště desítky metrů hluboká. Kdo se cche poklonit bohům by měl vědět, že každý krok může být posledním.
V okolí chrámu se krčí malý hrob…
…
Stará výtopna, to není jen úžasné graffiti různých umělců. Je zaplněna odpadem a má několik obyvatel. (Po dobu vzniku fotografií jeden spal několik desítek metrů ode mě.) Vstup není z těch nejpříjemnějších a člověk se opravdu musí dívat, kam pokládá nohy. Proletět se deset metrů s dopadem na beton může být konečná. To místo ve mně budilo velký respekt. Bohužel již bylo srovnáno se zemí.
(Za fotografie č. 5. a 6. děkuji Vaškovi Žižkovi z Urbex Praha.)