Výstava starých strojů k spřádání, tkaní a barvení bavlny. Žádný historický výklad, žádné popisné štítky, jen atmosféra a vrzající dřevěná podlaha pod nohama. Nacházím novější stroje na zpracovávání bavlny z 20. století i staré tkalcovské stavy z 19. století; a jsou stále funkční! Slyším monotónní ťukání a hle, je utkána celá jedna řada!
Továrna byla založena během průmyslové revoluce. Tkaly se tu luxusní látky i dětské pleny. Před dvaceti lety ale poklesl odbyt natolik, že museli továrnu zavřít. Součástí je také byt správce továrny.
V blízkosti textilky je ještě známý ,,dům z písku“, nebo ,,modrý pokoj“ a moje vysněné místo, když jsem začala fotit urbex. Myslela jsem si, že je známé jen pár zasvěceným a já se k takovém místu jakživa nemám šanci dostat. Trvalo mi to pár měsíců a byla jsem tam. Tehdy to byl ale ,,počmáraný modrý pokoj“.
Byl počmáraný už dlouho, všichni fotografové ty malůvky mazali ve photoshopu, ale to jsem netušila. Druhý, zelený pokoj byl naopak bez známek vandalismu a mně se líbil víc.
Nejedná se ale o klasický urbex tak, jak ho lidi opustili, ale o uměleckou instalaci. Původní je tu snad jen ten písek, a to ještě kdoví jestli… Ačkoli ta modrá barva stěn, ta asi vzhledem k tomu, že dům je celý domodra, byla původní taky.
Když jsme se sem vrátila po dvou letech, někomu ruply nervy, vzal kýbl a štětku, a šeredné grafity v modrém pokoji přebarvil. Bohužel nově přibyla čmáranice v zeleném pokoji. Tern už jsem ale měla nafocený z minula.
Dům patřil k blízké textilce a bydleli tam její zaměstnanci. Až na tyto dvě místnosti je zbytek vybydlený a prázdný.