Zážitek, který vám teď popíšu, by si většina z vás odpustila. Omlouvám se za kvalitu fotografií, tentokrát jenom mobilovky a další nebudou.
Začalo to jako každý jiný výlet. První lokace opuštěná pitevna. Celkem nedávno jsme jednu v Čechách našli, kde před námi nikdo nefotil, takže se těším jako blecha.
Pitevna se nachází u nás, v areálu funkční nemocnice. Je to nízká staře působící budova. Na dveřích vidím čerstvý zámek. Pak si ale všimnu, že vzadu je pootevřeno. Netrápím se tím, kdo mi otevřel a kdy se to stalo. Vklouznu dovnitř a okamžitě si uvědomím svůj omyl.
Nejedná se o pitevnu ale o márnici. Na stole z bílého mramoru se uchovávala těla a je tu i část s chladícími boxy. Vytáhnu mobil, udělám dvě tři rychlé fotky a přesunu se k mrazákům.
Chladící box působí podezřele moderně, taková větší lednička. Pohyb je to intuitivní. Ta moje věčná zvědavost! Dotknu se mechanismu dveří s úmyslem nahlédnout dovnitř. A proč by ne. V opuštěných domcích taky otvírám skříně a zkoumám jejich obsah. Tohle je jenom trochu jiná almara.
Jakmile ale k boxu natáhnu ruku, rozezvučí se nějaký přistroj.
Spustila jsem nevhodným pohybem alarm? Ztuhnu, je to slyšet pořád a čím dál hlasitěji. V hlavě se mi rozezvučí poplašné: MAZEJ ODSUD! HNED!!
Vyběhnu ven a zabočím za roh, kde se málem srazím s kamarádem. ,,Ještě že nejsi uvnitř,“ vybafne na mě. ,,Honem vytáhni foťák. Dělej! Pojď, něco ti ukážu!“ A táhne mě zpátky k márnici, akorát že ze strany, která je víc na očích. Právě tam parkuje nějaké auto.
Nevěřícně sleduji, jak z auta vystupují dva pánové. Otvírají kufr a vynášejí z něj prázdnou rakev. Opřou ji o stěnu budovy (vidíte na fotce). Vlezou do márnice, něco tam kutí, pak se vrátí pro svůj náklad a zmizí s tím opět uvnitř. O minutu dvě později vynesou ven zavřenou rakev a naloží ji zpátky do kufru. Důsledně po sobě zamknou a odjíždí.
Zvuk, který mě vylekal, utichne. Nevím, zda ho spustila klimatizace nebo chladící agregát, ale jisté je jedno. Sem fakt strašně ráda, že jsem neotevřela ten box. 
