Opuštěných zámků je u nás spoustu, ale většinou jsou uvnitř zničené a úplně prázdné. Já jich fotila jen pár a vždycky tam byl nějaký problém. Čerstvě zadělaný vstup, kvílící alarm, majitel mafián, a podobně. Jako onoho slunného dne…

Vydáváme se s kamarádem fotit zámeček, kde už před námi pár lidí bylo a podle toho, co víme, se nemá jednat o náročnou lokaci.

Vstup do zámeckého parku vede otevřenou branou. U ní parkuje nějaké auto a opodál se prochází civilně oblečené osoba, která nevypadá jako majitel, ani jako urbexer. Pro jistotu k ní jdu a ptám se, zda tu někde není správce, že bych si ráda nafotila zámek.

Odpověď zní, že tu teď není nikdo a jestli se chceme podívat dovnitř, ať klidně jdeme, kamery tam prý už nejsou. Tak jsme šli.

Hlavní dveře jsou dokořán. Nějak se nám to nezdá a dál pokračujeme schválně hlasitě. Pokud je uvnitř správce, zeptáme se ho. Několikrát to zopakujeme i nahlas. V jednu chvíli se zdá, že uvnitř je skutečně někdo další. Nikoho však nepotkáváme, takže to nejspíš šlo zvenku. Začínáme fotit, akorát se u toho zbytečně nevystavujeme v oknech. Jeden nikdy neví.

Asi po dvou hodinách něco tuze hlasitě práskne. Předtucha, že tu nejsme sami, se vrací.

Raději půjdeme. Ale ne! Vstupní dveře jsou zavřené. Zavládne hrobové ticho. Ten pocit bych vám nepřála. Následuje horečné hledání únikové cesty. Bezúspěšně. Všechna okna v přízemí jsou zajištěná mříží.

Myšlenka, že by správce zapomněl zamknout a pak se vrátil, aniž by zkontroloval, zda uvnitř někdo není, mi připadá absurdní. Nebo snad nějaký urbex vtípek? Kdo byla ona osoba, která jediná věděla, že jdeme do zámku, a proč by dala někomu echo až po dvou hodinách?

Znovu lomcujeme dveřmi. Nakonec kamarád nachází západku a podaří se mu otevřít. S úlevou vycházíme ven. Dveře pro jistotu pečlivě zavíráme a jdeme si nafotit hospodářské budovy.

Když máme hotovo, nějaký chlap na nás odněkud křičí: „Co tady děláte?“

Zvědavě kroutím hlavou, že se to konečně objasní, ale nikoho nevidím. Křik musel jít z okna zámku. Někdo věděl, že tam jsme, schválně se tam s námi zamknul a šel nás hledat. A co měla znamenat ta rána? Zámek má dvě schodiště. On běžel po jednom nahoru, a my po druhém dolu. Museli jsme se s ním těsně minout.