Tajemný, dvou generační domek na konci vesnice nedaleko hranic s Německem. Plný fotografií a drobných upomínkových předmětů. Starému obývacímu pokoji vybavenému nábytkovou stěnou z osmdesátých let vévodí dvě panenky, podle nichž jsem dala domu název. U dvou panenek. Jedna je modrá a druhá červená. Sedí na poličce pod oknem a občas z ní padají. Hlavně ta modrá. Za poličkou jsem je našla a vrátila jsem je zpátky. Modrá panenka ale za chvíli spadla znova. Opět jsem ji vrátila na její místo. Během doby, kdy jsem v domě fotila, se situace ještě několikrát zopakovala.
Když jsem se do domu vrátila po půl roce, stav byl až na pár drobností stejný. A modrá panenka? Nejdřív jsem myslela, že ji někdo ukradl. Ale byla spadlá za poličkou. Zase jsem ji vrátila zpátky. Přesun zažil i plyšový pejsek v ložnici. Válel se opuštěný v chodbě. I toho jsem dala na jeho původní místo.
V domě dnes najdeme už jen kuchyň, obývací pokoj a ložnici. Ostatní pokoje jsou zanesené nepotřebným nábytkem a nepořádkem, a to včetně malé dílny. Součástí domu bývalo suché WC. Další suché WC stojí hned před domem. Z toho usuzuji, že tu dlouho nebyla zavedená voda.
Lidé se zde střídaly. Jejich stopy vedou až do devatenáctého století, kdy tu žila paní Amálie, jejíž náhrobní kámen se dnes povaluje v chodbě mezi smetím.
Dům je velmi starý.
Posledními obyvateli byla početná rodina. Foto album obsahuje fotky dětí i příbuzných. Je vidět, že nábytek v domě byl několikrát přestavěn. Rodina měla kočku a jezdila poštovním trabantem. Zůstaly tu také svatební fotografie a spoustu drobností. Také zkažené jídlo v ledničce.
Pokoje jsou dnes plné vody, plísně a podivného smradu. Člověk by řekl, že je to tu opuštěné minimálně dvacet let. Ještě před devíti lety sem ale chodila pošta.
Proč ti lidé odešli? Zřejmě umřeli. A co všechny ty předměty osobní potřeby? Proč si je nikdo z potomků nevzal? Špatné vztahy mezi příbuznými? Nebo jen obyčejná lenost? Kdo ví. Mezi zdmi nepodléhají zubu času jen věci, které by mohli někomu posloužit. Mizí tu i rodinná historie.