Tento objekt má dvě části. Starou a novou halu. Novější část stojí na relativně odlehlém místě. Člověk sice musí přes tři ploty, ale když zrovna nemá smůlu a kolem neprojíždí auto security, má na infiltraci klid. Stará hala se nachází uprostřed funkčního areálu, už jen zaparkovat někde tam bude oříšek.
Novější část se nám zdá snazší, a tak zkoušíme nejdřív tu.
Haly i zařízení v nich už jsou bohužel dost zdevastované. Dřív tu byly i rozsáhlé laboratoře, ale vandalové z nich nenechali skoro nic. V rozlehlé budově je toho k focení dost málo. Jsem z toho mrzutá, náladu mi zlepší až spodní zatopená část a sklad laboratorního skla ve sklepě. Vandalům se sem nechtělo, protože to tu je po většinu roku zatopené. My máme ale štěstí. Uprostřed parného a suchého léta se část vody vypařila.
Roztroušení po objektu fotíme hlavně zatopené části a těsně se míjíme s partou děcek, co sem šla dělat bordel, a taky se skupinkou Ukrajinců, kteří si sem šli pro změnu pro měď.
Děcka i magneti, když vidí, že se tam procházíme, jako by nám to tam patřilo, po chvíli mizí a jsme opět sami.
Dostat se do druhé haly chemické továrny (ano, ve skutečnosti to byla chemička) už tak snadné není. Třikrát objedeme obrovský areál a spekulujeme, kde nechat auto, abychom nemuseli jít pět a víc kilometrů pěšky. Nakonec zvolíme drzou variantu:
Necháme auto přímo v areálu.
Na sinici není závora, nevidíme budku s hlídačem, nic nám nebrání v cestě.
Zaparkujeme na plácku, kde už pár aut stojí a pokračujeme ke staré chemičce, od níž nás opět dělí několik plotů.
Opravdu nechápu, proč musí být v rámci jednoho průmyslového areálu tolik překážek 😀
Taktak se protáhnu pod poslední bránou a těším se, že méně štíhlí jedinci budou muset přelézat. V pětatřiceti stupních, hezky na sluníčku… Ale kdepak, o kus dál je v plotě díra jako vrata. Do pěti minut jsme ve stínu a já vytahuji svačinu.
Fotím si rezivějící přístroje a z okna koukám na změti stříbrných trubek.
Opravdu zvláštní místo.
Když se vracíme, na parkovišti už stojí jediné auto. To naše. A nikomu to nepřišlo divné.
Ne nadarmo se říká, že pod svícnem je nejvíc tma.