Proč ten název? Vydržte, za chvíli dopovím. Focení opuštěných míst občas připomíná pojídání párků v rohlíku. Máte tam maximálně deset procent masa, zbylých devadesát nepotřebujete a nechcete jíst. Ale já mám párky v rohlíku ráda, i když vím, z čeho jsou. A stejně to mám s opuštěnými místy. Někdy dělá radost z lokace jen deset procent, zbytek by si člověk odpustil. V případě focení opuštěnek věci tipu: S kým jsi to vyšmelil? Spoustu věcí zmizelo. Ty jsi byl poslední, kdo tohle fotil! Takže jsi to musel sebrat! Komu všemu jsi to poslal? Kdo to provařil? Atd…
Tahle nenápadná pitevna je toho zářným příkladem. Nachází se při funkční nemocnici a léta byla (zřejmě) zamčená a neporušená. Pak ji ale objevili zvědavci s foťáky. A to byl začátek konce.
Nejdřív vznikl uzounký vstup. Taktak jsem se jím protáhla, abych ostatním otevřela dveře, které jsme po sobě opět zavřeli. Přestože místo nebylo úplně známé, ani ne za měsíc dva už byly zveřejněné další a další fotky a původní vstup, kterým jsem lezla, svědomitě zatlučený. Zatlučená byla všechna okna. A cesta ke dveřím, jimiž jsem naposled pouštěla kamarády, uzamčená. Jedna z desek v okně držela ale jen na oko. Vstup jednoduchý až hanba.
A to nemluvím o vstupu do vedlejšího baráku. Ten, pokud nějaký byl, tak býval tak zamaskovaný, že jsme ho napoprvé nenašli. Napodruhé ale bylo vyraženo několik oken. Celkem zbytečná práce vandalů, protože uvnitř až na pár bizardních (pitevních? pracovních?) stolů z černého mramoru nic není.
Už při mé první návštěvě chyběly orgány, které si pamatuji z alb zahraničních kolegů. Mozek, plíce… Relikvie smrti, které někdo potřeboval mít doma za účelem, jaký nechci znát. A rovnou podotýkám, že to nejspíš nebyl nikdo z Čech známé firmy nevyjímaje.
Při druhé návštěvě se záhadně objevily jedny zčernalé plíce, které za mé první návštěvy na žádném viditelném místě nebyly a nepamatuji si je ani ve skříních. Někdo se ale na ně potřeboval podívat zblízka. Takže je vyndal z nálevu a nechal čpět na stole. Všimla jsem si i další nepěkné novinky: Jeden ze stolů byl politý falešnou krví. Byla jsem tak vytočená, že jsem to nevyfotila.
Co tu kdo vyváděl? Přitom tato lokace nebyla zas tak známá. Bývala původní a zachovalá. I po měsících, kdy bylo otevřené okno, zde byl stále výrazný dezinfekční pach. V zahraničních skupinách okolo pitevny bylo v diskusích docela haló. Moje fotky jsou staršího data, tak doufám, že budu mít pokoj. Lokace se ke mně dostala de facto náhodou. Občas je dobré mít kontakty z oboru… Aktuální stav nevím, ale lepší už nebude a udělali jsme si to sami. V tomto případě tedy spíš cizinci, ne že my Češi bychom byli lepší.
Místa nemají krátkou životnost jen u nás. Děje se to všude.