Někde ve střední Evropě stávalo místo plné smíchu a radosti. Kuchař podával samé delikatesy, jako šneky nebo ústřice, šampaňské teklo proudem, ze stropů visely křišťálové lustry, na stolech stály barevné květiny a z klavíru se neustále linula hudba. Až najednou všichni hosté zmizeli, hudba umlkla, světlo zhaslo, stoly zpustly, jediné květiny ve váze zůstaly stále stejné, protože byly umělé. Radost a smích nahradila hniloba a plíseň. Vklouzly dovnitř mezerou mezi prkny a místu daly mechový nádech. Proč se to stalo, to už si dneska lidé nepamatují. Říká se ale, že když někdo usedne ke klavíru a zahraje tu správnou skladbu, život se sem zase vrátí.
Ale jaká skladba to je? Nikdo neví…