Zatímco pro někoho je návštěva opuštěné elektrárny lepší než sex, pro většinu lidí je to jen ,,panelák s komínem”. Já patřím do první kategorie a takhle vypadá místo mých snů☝️

Copak, necítíte to zvláštní fluidum🤔 Vy jste normální, to já jsem jiná. Nemám problém přelézt dvoumetrový plot, proplížit se dopravníkem (klidně i funkčním!) a ignorovat skutečnost, že v areálu běhají psy 🐺🐺

Tady byli minimálně dva, kavkazští pastevečtí. Jeden prý už starý, ale druhý mladý a silný. A prý se tu obměnili hlídači. K postarším pupkatým pánům přibyli namakaní kluci, a jak se říká, nové koště dobře mete. Co vám mám povídat, měla jsem z toho docela bobky 💩💩💩

Některé historky okolo tohoto místa byly totiž docela děsivé. Třeba, jak někdo zdrhal před maniakálně řvoucím hlídačem, a to byl ještě ten postarší pupkáč…. Nebo o rychlém úprku před psy. Rada, pohybovat se v areálu s pepřákem v ruce, mi k odvaze nepřidala.

…

Tuto uhelnou elektrárnu postavili ve třicátých let minulého století za účelem elektrifikace trati vedoucí do hlavního města. Elektrárna zásobovala elektřinou průmyslovou oblast a odstavena byla okolo roku 2005 a já si ji musím nafotit 💪

Žádnou obranu proti psům nemáme. Doufáme, že budou v kotci, což chci na vlastní oči zkontrolovat👀

Zastavit auto s českou SPZ přímo před vrátnicí byl blbej nápad. Ze dveří okamžitě vychází hlídač, je postarší, má pupek, a kouká na nás. Okamžitě valíme pryč. Kotec sice zahlédnu z otevřeného okýnka, ale jestli je uvnitř pes, to vidět není. Rozhodneme se věřit, že uvnitř je🙏🙏🙏

Následuje infiltrace přes plot a dlouhá cesta areálem. Jsme nervózní, trochu zmatkujeme😱 Na místě, kde nemáme být vůbec, protože tam vidí kamera, stojíme jako na výstavě a koukáme na telefonu do map. Zdálky zní štěkot psa, už však není cesty zpět. Máme sluníčko, je velmi brzo ráno a sotva čtyři stupně nad nulou. Takové počasí nám jde na ruku. Když nepočítám hlídače, cestou k elektrárně jsme nezahlédli živou duši. Jestli jsou psi na volno, nejspíš se budou držet vpředu. Musí se držet vpředu!!! Neucítí nás, je úplné bezvětří.

Po půl hodině stresu nacházíme místo, kde nechal tesař díru a vklouzáváme do elektrárny. Naskytne se nám pohled na krásně zachovalou kotelnou, dál pokračujeme k hale s turbínou, k velínu a do laboratoří. Občas nás provází z dálky znějící zaštěknutí, ale je vidět, že nemá s námi nic společného. Nikdo o nás neví a na krásné tři hodiny máme tento malý industriální skvost jenom pro sebe🥳

V tichosti budovu opouštíme. Když už jsme dost daleko, zvedne se vítr a nese náš pach dál. Psi se rozštěkají. Zní to, jak kdyby Cerberus v Hádově říši naháněl hříšné duše. Teď už vědí, že jim v revíru brousí škodná. My už ale přelézáme plot a gratulujeme si k úspěšné infiltraci🫡