Kdyby továrny měly duši, šly by rovnou do nebe. Tato architektonicky pozoruhodná fabrika, kterou navrhl známý slovenský architekt, od padesátých let minulého století zaměstnávala celý region. Vyráběly se v ní žáruvzdorné cihly a v době, kdy byla ještě funkční, což je více než dvacet let, vypadala zhruba tak, jak ji vidíte na fotkách. Dominuje jí kopulovitá prosklená střecha, a díky mnoha střešním světlíkům je hala téměř za každého počasí plná světla. Střechu podpírá obrovský impozantní sloup. Nic podobného jsem v žádném jiném industriálním objektu neviděla. Za touto částí, sloužící jako sklad tvárnic, je výrobní hala. Překvapilo nás, jak je zachovalá. Donedávna zde totiž fungovala čidla a celý areál byl hlídaný. To se ale změnilo, když bylo rozhodnuto o jeho demolici.
Za horkého letního dne jsme celkem nerušeně prošli dovnitř přes ne tak opuštěný romský dvorek. Rodinka zrovna řešila nějakou domácí krizi, díky čemuž nám nevěnovali pozornost. Pod palbou vzteklého křiku znějícího z oken, který se nás ale netýkal, jsme vklouzli přímo do výrobní haly. A kdyby následující řádky psal Venda, s kterým fotím, tak by se zbytek tohoto příběhu změnil v temný horor. Po pár fotkách mu totiž úplně zkolaboval foťák a mohl fotit jen na telefon, což pro perfekcionistu jako je on není ono. Vtipné je, že na mobil udělal ten den lepší fotky, než udělá většina fotografů opuštěných míst na zrcadlovku (bezrcadlovku). Smůla ale nebyla vybrána, protože na další lokaci se mi rozbil stativ.
Když jsme se sem po pár měsících vraceli zkontrolovat stav, všude byl sníh. Málem se nám nepodařilo do areálu dostat. Brána byla tentokrát zavřená, romský domek tichý jako potopená loď a všechny cesty do hal vedly z prudkého blátivého kopce, kde bylo po kolena sněhu. Sjela jsem si kousek po zadku, moc příjemné to nebylo, takže jsme to nakonec vzali nadrzo přes funkční část, kde sídlí nějaké firmy. Svítilo se tam, kouřilo se z komína, ale nikdo nás nezastavil.
Uvnitř továrny bylo vidět, že demolice zas o kousek pokročila. Udělali jsme pár fotek a vrátili se k autu. Ještě, než jsme stačili odjet, rozbil se mi zip na fotobatohu. Ať mi nikdo neříká, že je to náhoda.
Do třetice už sem nepojedu.