Já vlastně ani nevím, co se tu přesně dělalo. Vymýšlely se nové formy a vzory? Míchaly barvy? Probíhalo barvení? Za mé první návštěvy to tu působilo relativně netknutě. Chemické sloučeniny už byly samozřejmě pryč, ale zůstaly barvy a další věci. To mě šokovalo. Porcelánka už je nějaký pátek zavřená a dveře tu byly otevřené minimálně rok.
Asi jsem měla nesmírné štěstí, protože při mé další návštěvě o nějaký ten týden později už zde bydlel bezdomovec. Kancelář byla ještě víc rozhrabaná, spousta věcí v laboratoři už pryč. A sklad vadných kousků solidně prošmejděný a řádně prořídlý.
Za třetí návštěvy to užuž nebylo pěkné vůbec. Všude páchla moč a v dalších halách byly dokonce četné pokusy o požár. Jeden pěkný sklad poškozeného porcelánu, kde jsme před nějakou dobou fotili, se dokonce povedlo úspěšně zapálit. Byla tam spousta krabic, které shořely, a oheň zničil i ten krásný, byť neprodejný porcelán.
Vím, co se tu stalo, a proč místo dopadlo jak dopadlo, a o tom v albu Holky z porcelánu.