,,Zpěň vitriol a vápno nehašené, pak v lázeň z nohy plné kuřích ok, vraz zmijí krev a špetku hořkých drog. A nakonec ten lahůdkový mok přes spodky sceď, co nepraly se rok. Dej na oheň, a sotva vřít to začne, vchrstni hned prasečího hnoje žok — a jazyky v tom udus pomlouvačné!“
Tolik F. Villon v baladě proti pomlouvačným jazykům a my se podíváme, co vařil ve své laboratoři pan inženýr Mls.
Jsou to velké šmakulády svého času zásobující podnik, který je dneska už zavřený.
Pan inženýr Mls je malounko bordelář. Má tu spoustu kelímků, které se válí na zemi. Zkusím je srovnat a je to sisyfovská práce. Kamarádi začínají remcat, že už maj nafoceno a zdržuji je. Pouze Venda z Urbex PRAHA se ztratí a není k dohledání. To je tak, když si dáte v industriálu rozhod. Zuřivě mačkám Vendovo číslo a čekám na odezvu.
Venda má vypnuté vyzvánění, fotí si laboratorní vybavení a má to na párku. Pan inženýr Mls ho zachmuřeně pozoruje, a když už toho má i on dost, mrští po něm vázu. Venda z Urbex PRAHA ale zůstává nad věcí, v poklidu dokončí kompozici a historku s vázou přidává k dobru, když nás konečně najde. Že prý viděl, jak v laborce spadla zničehonic ze skříně váza a rozbila se.
Za necelý týden navštěvuji areál s laboratoří inženýra Mlsa po druhé. Beru si makro objektiv s plánem fotit v laborce detaily. Mým společníkem tentokrát není Venda z Urbex PRAHA, ale jiný kamarád, který si přeje zůstat v anonymitě.
Jsme tu jen dva a opět si dáváme rozchod.
Asi dvě hodiny zkoumám členitou budovou a libuji si, že to tu mám jen pro sebe. Když se znovu sejdeme, kamarád řekne: ,,Nejsme tu sami. Jak jsem fotil laborku, slyšel jsem dětský smích. Chachacha jako z hororu. Myslím, že si z nás někdo dělá srandu.“
Krčím rameny, já žádný creepy zážitek nemám.
Mohu vás ujistit, že vstup sem nebyl komfortní a žádné dítě s námi nebylo. Při odchodu bychom poznali, zda šel někdo po nás. Leda, že by to byl vzdušný pan inženýr Mls.
Jeho laboratoř raději nehledejte. Mohla by vám přistát na hlavě skleněná váza.