Spousta vegetace a bzučící hmyz. Keře doslova požírají shluk nízkých budov stojících na kraji vesnice. Prší a u krajnice se o holi sune babička.
Čekáme, až nás mine, a opatrně se protahujeme dírou v plotě. Měl by být horký letní den, ale místo toko leje jako z konve. Rychle mizíme v první z budov. Je to laboratoř. Sklad přetékající chemikáliemi s výstražnými štítky ,,pozor, jed,“ ,,výbušné“, ,,žíravina“, ,,nebezpečné pro životní prostředí“… nečekejte. Je tu ale poměrně dost skla a pár zajímavých aparatur.
Laboratoř je malá a celá modrá. Někdo by možná řekl zelená. Já říkám petrolejová. Dominujícím prvkem jsou uschlé květiny, které mezi vším tím sklem působí bizardním dojmem. Je tu tak málo místa, že se tu zvládneme pohádat, a nakonec se musíme při focení střídat. Pobíháme mezi budovami a mokneme.
Zbytek areálu už tak zajímavý není. Původně tu to zřejmě sloužilo jako jatka. V přízemí jsou vozíky vezoucí maso na porážku, nebo možná už z té porážky, a já nějak ztratila chuť je fotit.
Docházelo tu k usmrcování býků. Aspoň tak nám to ze skromného vybavení budov přišlo.
To zjištění mi poněkud zkazilo pocit euforie z návštěvy opuštěné laboratoře a mého dalšího zářezu ve fotosbírce těchto míst.
Zařízení laboratoře včetně té šílené barvy by mi spíš sedlo k výzkumnému ústavu, ale dost možná, že tu zkoumali kvalitu masa.