Ten mistr z Transporty ten kouká jenom na práci, ten mistr z Transporty, ten nemá nikdy dost! To zpívá Jim Čert, já to ráda poslouchám a teď jsem našla mistrův kancl!  Ten, když vidí málo práce, tak zařve jako tur, hned tě chytí za montérky a děláš jako vůl,
potom děláš jako mrcha a hovno za to je, Souček se ti začne šklebit, ten se nasměje.

Já jsem ženská, takže by mě nejspíš poslali na jeřáb. Ženy ve fabrikách jako jeřábnice dělaly. No to by byla prekérní situace! Naštěstí tu nikdo není.

Tady se zastavil čas cca před třinácti lety. Kanceláře bývaly součástí provozní budovy, zřídkakdy tam vládlo ticho, a určitě tam mistr a jeho zaměstnanci neseděli celý den. Spíš si tam chodili pro helmu a montérky, za špatného počasí i pro bundu (jé, těch tam zůstalo) a v poledne si tam v mikrovlnce ohřívali jídlo. Vyřizovali se tu i zaměstnanecké záležitosti jako razítka do pracovních průkazů, mimořádná dovolená a podobně.

Ve skříních odpočívá telefonní seznam, vedle leží jeřábnické průkazy a vítězné plakety zaměstnaneckých soutěží. Společnost jim dělají suché květiny, staré počítače, rýsovací prkna. Vzhledem ke ztepilé ženské výzdobně tu seděli muži – ,,horňáci“.

Žádný prach, všude odložené bundy. Kolikrát se člověku podaří najít něco takového?

Zaměstnanci tu neodešli ze dne na den ale z minuty na minutu. V hale pod nimi totiž došlo k explozi žhavé oceli. Výbuch rozmetal zařízení haly na kusy, několik osob bylo vážně popáleno a vznikal škoda za milion korun. Hala už pak nebyla nikdy znovu zprovozněna.

Nejprostornější je kancelář mistra. Na stěně visí mapa světa a na zastaralé PC s obrovským monitorem usedá prach.

Když se sem ani ne po týdnu (!!!) vracím, monitor a počítač už je fuč. Někdo si dal tu práci otevřít sejf a našel hromadu dokumentů. Zem pokrývá množství vytahaných papírů, vykouřených cigaret a petek, a dříve zamčené dveře jsou nyní vykopnuté.

Se smutkem odcházím, a přitom venku v dálce zahlédnu dva pány v montérkách. Kradou se podél budov směrem ke kancelářím. Ti sem rozhodně nepřišli fotit! Když mě zpozorují, na chvilku úplně znehybní a pak rychle zamíří pryč.

Asi jsem vyplašila zloděje.